Gratuluji Sulíkovi i celému Slovensku. Bohužel to ale nebude stačit

Aktuální slovenské odmítnutí participace na navýšení záchranného a morálně hazardního eurovalu je odvážný, významný a v principu správný krok, který však po hříchu zůstává v záplavě politické a mediální eurofílie téměř jedinečným.  

zdroj: sk1.sk

Samotné rozhodnutí, vedené racionálními pohnutkami, nelze hodnotit jinak než pozitivně. Postavilo se totiž neustálému ideologickému tlaku politiků, zachraňujícímu to, co se již neodvratně rozpadá. Tlaku, který se snaží uměle stmelovat ekonomicky nehomogenní regiony a řešit morální zadlužovací hazard vlád (resp. také některých evropských bank) dalšími dluhy. Euroval jistě není pro racionálně uvažující ničím jiným, než řešením problému na úkor těch, kteří ho nezpůsobili a marným pokusem o záchranu toho, co umělými intervencemi dlouhodobě zachránit ani nejde.

V širším kontextu je však tato krátkodobá stopka bohužel bezúčelná, až zbytečná (tím samozřejmě nechci říct, že neměla být vystavena – minimálně jako jasné gesto). Daň, kterou za to slovenská pravice resp. celý stát politicky zaplatí, bude zřejmě velmi vysoká. Aparát Evropské unie si zcela jistě najde cestu, jak si ve svých utopistických plánech s tímto malým zádrhelem poradit. Zřejmě ani to však nebude nutné, neboť Slovenská národní rada bude hlasování opakovat již za účasti „hujerovsky“ naladěného SMERu. Evropská unie i její patolízalové jinou odpověď než „ano“ prostě slyšet nedokážou. Pokud jiná odpověď přesto padne, nechají toto „nepochopení širšího kontextu“ revidovat tak dlouho, než patřičný hříšník nedojde „pozitivního pochopení“ a kajícně neuzná svůj původní omyl. Ostatně, již jsme toho byli mnohokráte svědky…

Případné náklady na nejistotu a nestabilitu finančních trhů v souvislosti s tímto slovenským rozhodnutím nelze připisovat politikům z SaS či Slovensku jako takovému, resp. tomu, že se ihned poslušně nepodřídilo. To by bylo naprosto laciné hodnocení. Skutečným viníkem je neefektivita celého konceptu ekonomické a měnové integrace a jeho nemožnost dlouhodobě přirozeně fungovat. Slovenské zatímní odmítnutí je toho pouhým následkem.

Mezinárodního odsouzení a „blamáže“, na které média tak dramaticky poukazují, se náš východní soused obávat rozhodně nemusí. To je jen obvyklá interpretace obhájců státní angažovanosti a intervencí v ekonomice resp. účelová kritika domácích odpůrců tohoto kroku. Politické tahanice jsou legitimní součástí života společnosti a všichni zahraniční pozorovatelé to dobře vědí (vzpomeňme například, jak dlouho Belgie neměla vládu a přesto si Belgičané nesypali žádný „popel mezinárodní ostudy“ na vlastní hlavu).

Sečteno a podtrženo, tleskám slovenské SaS a panu Sulíkovi a přeji si, aby bylo více podobných rasantních a odvážných politických kroků. Bohužel to ale nebude k likvidaci či alespoň k omezení absurdních a nepřirozených ekonomických konceptů Evropské unie absolutně postačovat...