Ve Francii padly první pokuty za zahalování obličeje muslimských žen a je to symbolicky velmi důležité. Nepřestává mě udivovat, jakým způsobem jsou západoevropští muslimové (zřejme jejich přistěhovalecká většina) militantní v prosazováni evropského pojetí lidských práv, pokud se jim to takzvaně hodí do krámu. Vlastní kulturu, společenské či náboženské zvyky modifikovat nechtějí, zatímco ostatní do téhož tlačí. Pokrytectví a dvojí přístup opravdu triumfuje.
Ti samí islámští agitátoři a agitátorky by totiž některé prvky přirozeného chování Evropanů ve své mateřské zemi, často silně muslimsky konzervativní, nikdy netolerovali. Ba co více, tvrdě by prosazovali jejich rasantní trestání. Není nutné dlouze popisovat již popsané, tedy jak snadné je pro Evropana ocitnout se v nejmenovaných zemích bez milosti za mřižemi za "evropsky" nevinný či banální skutek.
V těchto zemích se neaplikuje dvojí metr a každý (nejen) nemuslimský cizinec s tím automaticky počítá. Evropa je však pod pláštíkem dodržování lidských práv a důstojnosti pro všechny velmi bezzubá a absurdní. Většinou křečovité multikulturalistické vlády nutí své občany uměle akceptovat podivná pravidla smířlivosti a politiku bezmezné tolerance, což v dlouhodobějším horizontu kontraproduktivně plodí jen narůstání tlaku ve společnosti (viz nedávný útok v Norsku).
Nedomnívám se však, že pravou příčinou těchto problémů je islám jako náboženstvi, nýbrž kultura a sociální základy, které si lidé do nových zemí přinášejí. Náboženství s tím v podstatě nemá nic společného. Je pouze v takových případech bráno jako alibi pro prosazování určitého sociálního cíle či zvyku (např. právě pro nošení burky, nikábu resp. hidžábu).
Pokud však příčinou těchto problémů je sociální zázemí přistěhovalců či jejich potomků, pak pravým podhoubím je chování Evropy, Evropanů i jejich vlád. Za problémy si vlastně můžeme převážně my sami. Dovolíme totiž nabourávání vlastních hodnot, tvrdě nevyžadujeme přizpůsobení se našim standardům a proces nutného začleňování automaticky cejchujeme jako asimilaci, která likviduje kulturu.
Pokud se ocitnu v cizí zemi, považuji za přirozené přizpůsobit se místně bežným společenským konvencím. Je to podle mě prostá slušnost, na které přeneseně ze strany mých hostitelů není nic rasistického či xenofobního. To samé však požaduji od návštěvníků či přistěhovalců do mojí vlastní země, ať už ji považují za svou novou a trvalou domovinu či nikoliv. Pokud se tedy nechtějí přizpůsobit tomu, co majorita považuje za normální a místo toho hlasitě poukazují na údajné porušování vlastních lidských práv, nechť velmi rychle odejdou. Nejsou totiž vůči většinové společnosti ničím jiným než xenofobními, nábožensky militantními a pokryteckými hulváty. Ostatní jsou bez pochyby vřele vítáni.
