Bůh s Tebou, evropské Chorvatsko

Ve chvíli, kdy píšu tento text, rozhodují chorvatští voliči o vstupu své země do Evropské unie. Je bohužel smutné, leč typické, jak je rozhodování o tomto kroku realizováno a manipulováno.  

Chorvatští eurofilové před samotným konáním referenda vycítili podstatné riziko, že by se finální schválení mohlo na tomto bodě na určitý čas zadrhnout. Podle odhadů bylo pro vstup pouhých 55 procent oprávněných voličů. Pokud uvádím slovo „zadrhnout“, mám tím na mysli skutečně jen dočasné pozastavení, nikoliv trvalou stopku. Ta by byla pochopitelně pro místní i bruselské politiky nepřijatelným řešením, které by vyžadovalo případně několikerou revizi, a to až do okamžiku, kdy by „uvědomělé hlasování“ rozhodlo o „správném“ výsledku, tak jako již v několika případech podobných hlasování v minulosti.

V současné chorvatské realitě je ovšem jedna zásadní odlišnost od postupu předreferendové vládní propagandy např. v České republice. Urychlená masivní mediální kampaň nové vlády, placená samozřejmě ze společných peněz daňových poplatníků (bez ohledu na jejich vůli či názor), byla doprovázena také rasantním zastrašováním. Ministryně zahraničních věcí Vesna Pusić v týdnu dokonce prohlásila: „Nechci být krutá, ale když do unie nevstoupíme, nedostanete důchody. Jde nám o život. Hlasujte pro budoucnost naší země". O život a lukrativní posty jde však zejména těm, kteří tyto bludy hlásají. Jiný komentář k takovým manipulacím snad ani není třeba. V chorvatských státních a soukromých médiích v podstatě nelze najít jiný postoj, než dramatickou euronaivní masáž. Pokud by vstup do EU byl popisovanou „výhrou v loterii“ resp. „záchranou tonoucího“, fakta by mluvila sama za sebe a propaganda by nebyla potřeba.

Současný kabinet hlásá, že po vstupu do EU se sníží nezaměstnanost, zlepší se ekonomická situace země, nezhorší se rating Chorvatska, opět bude na výplatu důchodů apod. Zajímá se však někdo z eurohujersky nakloněných voličů o racionální důvody pro taková tvrzení? Není podmínkou pro kvalitní vnímání země ze strany ratingových agentur a investorů něco jiného než členství v rigidním a do sebe se zahleděném spolku států s podobnými problémy? Koneckonců ratingové agentury tento fakt již vztažmo k mnoha evropským zemím začaly reflektovat.

Chorvatska a mnohých Chorvatů je mi líto. Většina pozitivně naladěných ani příliš netuší, do jaké propasti se dobrovolně řítí, majíce přitom klapky na očích nasazené státní válcovací mašinerií. Nezávislost a suverenita, nabytá v roce 1992 resp. 1995 (ať si o jejím získání a podobě můžeme myslet cokoliv) jde nyní vniveč. Koneckonců, vlajky Evropské unie v zemi již nějakou dobu nezákonně vlají, což mluví za vše. Rozhodnuto už dávno bylo a referendum je pouhou formalitou, na kterou se následně budou odpovědní podle potřeby alibisticky odvolávat či případně ho zpochybňovat. Bůh s Tebou, Chorvatsko…