Nemám důvod mít ministra Marcela Chládka v oblibě. Jeho různé nápady, např. ty poslední ohledně očipování dětí jsou podle mne úplně zcestné. Ale když popíše reálný stav věcí, a strhne se na něj vlna neoprávněné kritiky,
rád bych se ho zastal. O co jde:
Chládek se v České televizi vyjadřoval ke zprávě Amnesty International zaměřující se na situaci romských žáků v českých školách. Na konkrétní dotaz, jak je možné, že téměř třetina žáků praktických jsou romské děti, odpověděl ministr mimo jiné: „My se dnes snažíme vůbec dostat děti do škol z vyloučených lokalit. Řada zástupců škol chodí a tahá je z postelí. Snaží se je naučit základy hygieny, správně česky a taky že není naprosto normální, že se někdo válí v posteli do poledne, a pak si vykouří krabičku cigaret, ale že se také chodí do práce.“ (Zdroj LN)
Ministr zkrátka pravdivě popsal situaci. Nemluvil paušálně o všech Romech či neromech, ale o nemalé části populace, která se chová nezodpovědně. A hned byl obviněn z šíření stereotypů, byl vyzván k omluvě a dokonce si s ním promluvil i ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier ml.
Co je to za paranoiu, že když Rom něco ukradne a někdo to pak konstatuje, hned se ozvou obhájci lidských práv, že je to rasismus a posilování negativních stereotypů? On to přece ukradl, ne? A toto je podobné.
Takže dámy a pánové, tolerantní sluníčkáři: Zkuste si chvíli vyučovat na nějaké takové praktické škole. Víte o tom velké kulové a hájíte si pouze svá šabatovská dogmata. Ta situace není dobrá, ale když ji nepojmenujeme a budeme se tvářit, že všechno je v pořádku, nikdy ji nevyřešíme. Skoro se mi zdá, jako by právě o to někomu šlo. Nic nevyřešit a zachovat kvanta neziskovek, které se tím budou donekonečna zabývat a nic se nezmění.
Znovu opakuji, a není to moje myšlenka, že prvním krokem k řešení problému je jeho pojmenování. Za mne tedy v tomto případě - ministr Chládek rulez!
