Vyvěste fangle

Nemám úctu k vlajkám, ani ke státní vlajce. Je to kus hadru na tyči vod smetáku a na rozdíl vod smetáku celkem k ničemu. Nepamatuju si, jaký jsem měl k tomu vztah před příhodou, která mi tu úctu úplně vyzmizíkovala, v mý bedně

tabula ráza v tomto směru. Jestli tam něco takovýho bylo před tím, tak pak už neé. Ve škole nám ji totiž vštěpovali, tu úctu. Ale dělali to tak blbě, nebo jsme byli ignoranti, že vštěpování čehokoliv se jim nepovedlo. Třeba tu lásku k Sovětskýmu svazu, to bylo fiasko, zvlášť když doma se to bralo úplně jinak.

Tenkrát jsme byli na škole v přírodě. Každý ráno i večer jsme museli nastoupit do haptáku před stožár, zapěli jakejsi song vo vlajce, jak ráno stoupá na stožár a bude tam vlát až do setmění a pak zas večer, jak vodchází spát. Hotová romantika. A jednou večer, bylo to zrovna uprostřed tý komedie, teda toho vobřadu, jeden můj spolužák se musel hlasitě chlámat, někdo něco blbýho řekl, však to zná každý, někdy se to nedá ovládnout. No a to vyskočil zástupce ředitele a takovou mu fláknul, až měl celý ksicht i s uchem rudý jako ta fangle, která byla právě na půl žerdi. Takže tímto doslova pohřbil moji úctu k tomu hadru, může být červený, modrý, fialový nebo flekatý.

A pak to bylo to povinný vyvěšování fanglí na prvního máje a všechny ty další státní svátky, z jedný strany vlajka naší země, z druhý ta rudá se srpem a kladivem a kontrolovali to fízlové a domovní důvěrníci. Ani z hymny jsem se nepodělal, vždycky se to vodrhovalo v tandemu s tou druhou, jak nás to učili nazpaměť: Sajúz něrušimyj respublik svabodnych..., dál už to nevím, zkrátka se to některým eklovalo, když nás s tím votravovali týden co týden, skoro furt a k tomu na věčný časy. Bylo to, jako když vás někdo nutí někoho milovat a vono to přece nejde, každý na to potřebuje ty svý pravý city a né, aby vám do toho někdo kecal a každou chvíli ti mlátil vo hlavu, musíš to milovat, protože jinak seš parchant.

Takže když dneska náš prezident nechá vyvěsit ty fangle na počest čínskýho prezidenta, i když je to komanč, je mi to vcelku jedno, zdvořilostní záležitost, neškodná věc. A když nějací maníci ty fangle vymění za jiný nebo ty původní pocákají barvou na vajíčka, protože sou ty Velikonce, tak proč by to nemohlo být stylový, je mi to taky fuk, jelikož voni tím dávají najevo, že jim vadí ta role, kterou hraje náš prezident vůči tomu čínskýmu, že mu leze moc nápadně, že jo. A kdyby nebyl ten náš prezident vůl, tak by to tak klidně nechal a svýmu hostu by situaci normálně, úplně normálně, vysvětlil. Jsou tu maníci, kterým se nelíbí, že ti moc lezu do tý, že jo, a voni vlastně tak svobodně projevujou svůj názor. Možná ten čínskej prezident by mu poradil, aby je nechal zavřít. A tady by ten náš měl navrch, protože by mohl hrdě prohlásit, u nás máme svobodu veřejnýho projevu, kemo, a věnoval by mu ten traktát vo lidskejch právech, jak je to přilepený k tý naší ústavě. A vlastně by moh mít tu kapitolu o lidskejch právech z krku, jak se mu do toho nechce a má z toho fedry. Ale von ne, von bude složitě stavět ty Potěmkinový vesnice a hlídat, aby náhodou někdo si nějakou fangli nevodnesl domů. A ten jeho poskok má pak blbý hemzy vo fašistech, který si zrovna přečetl z Haló novin, ledaže by na takovou blbost přišel sám. A taky kdyby ten náš prezident měl trochu fištróna, tak by po cestě z letiště do toho čínskýho prezidenta hučel, že by ani neměl čas dívat se, jestli náhodou někdo nečapne nějakou fangli a nestrčí tam místo ní tu tibetskou, která na něho působí jak červená na bejka. A taky by mě zajímalo, jak by to vypadalo v Číně, kdyby se tam nějací poskoci našeho prezidenta začali rvát s Číňanama. Stoprocentně by je zabásli a měli by po srandě.