Poznámka k normalizaci Ústavu pro studium totalitních režimů. Lze odpolitizovat a odideologizovat ÚSTR? Má být ÚSTR prestižní vědeckou institucí?
Lze odpolitizovat a odideologizovat ÚSTR?
Předmětem činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů, jak už z názvu vyplývá, je zkoumání totality. Materiál výsostně politický a pokud bychom jej chtěli odpolitizovat, asi by se tato instituce stala centrem světa pohádek. Zahrnuje-li totalita u nás historická období od roku 1939 do roku 1989 (s tím, že léta 1945 - 1948 jsou jakoby v závorce), každý snad ví, že do roku 1945 byl náš národ znásilňován nacistickou ideologií a posléze ideologií "přátelství na věčné časy", čímž byl různým způsobem interpretován příkaz podřízenosti a služby našemu tehdejšímu velkému bratru na Východě a jeho imperiálním choutkám. A pokud by ideologická hlediska měla být rozpuštěna a vypuštěna a nikoliv interpretována, mohli by všichni, kteří se podílejí na zkoumání v této instituci, plácat bábovky na pískovišti.
Nicméně Rada ústavu výše uvedená hesla odpolitizovat a odideologizovat proklamuje, zároveň nově dosazená ředitelka "svou" koncepci takto uvádí. Co si pod tím představují, si můžeme domýšlet. Nejspíš skutečnost, že ve výstupech historiků budeme svědky pouhého popisu dějů bez interpretace nebo s interpretací pohybující se v normě, tedy ve vymezených mantinelech. Odtud také důraz na "vědeckost" instituce. Určitá skupina historiků vystaví ty mantinely a kdyby se náhodou octl někdo mimo jejich hranice, bude ukřičen, udupán, popliván.
Má být ÚSTR především prestižní vědeckou institucí?
Dalším heslem, kterým se ohání Rada ústavu a do ředitelského křesla posazená nová ředítelka, je prvořadá otázka, aby se ústav stal prestižní vědeckou institucí, což kamarádka paní Šustrové a zároveň nová ředitelka ústavu prezentovala rovněž v úvodu "své" koncepce. Bohužel mě napadá proč? Copak nemáme dost vědeckých institucí zabývajících se obecnou historií? Neměl by být ÚSTR především správcem archivních materiálů, které mu byly státem svěřeny a servisním střediskem k jejich využití pro badatele a veřejnost a další činnosti pouze doplňkovou, vedlejší činností?
A v této souvislosti se dostáváme k třetímu bodu, kritice bývalého ředitele ústavu pana Hermana. Ta směřovala zejména k otázce digitalizace a její chaotičnosti za jeho vedení bez nějaké konkrétní specifikace těchto nedostatků. Víme ovšem, že digitalizováno bylo téměř 30 miliónů stran svazků a spisů StB za dobu fungování ústavu, víme zároveň, že 3 milióny z nich jsou k dispozici on-line v badatelně ústavu a víme také, že ústav digitalizuje za den stejné množství materiálu jako Státní archiv za jeden rok. A konečně, že výběr digitalizovaných dokumentů je řízen největším zájmem veřejnosti o konkrétní fakta. Je zřejmé, že klasické archivnické zpracování má mnohem delší délku trvání než dosavadní přístup. Jde tedy Radě o to, aby byla digitalizace zpomalena?
A poslední otázka: Kdo bude dále vyměněn na důležitém postu za vlády báťušky Zemana a jemu pochlebující levici a vzájemně se požírající a tedy bezmocné pravici?
