Solidaritu s uprchlíky: Přijímám

Nemám profil na některé z tzv. sociálních sítí, ani zatím nemám v úmyslu na něčem podobném dávat světu na vědomí, že pravě jsem opustil koupelnu, postavil na kafe a zapálil si cigáro, jak bývá zvykem,

jelikož již víc jak rok si kafe dám pouze výjimečně a na cigáro nemám ani pomyšlení. (Aby nevznikla mýlka, koupelnu užívám jako každý spořádaný člověk ráno i večer, a když je to zapotřebí i mezi ránem a večerem, ale to nepovažuji za sdělení nezbytně nutné pro veřejnost). Tímto jsem měl v úmyslu dát najevo, že sociální sítě mě dosud nevtáhly do jejich závislosti a naopak se mám před nimi na pozoru a držím si od nich dostatečný odstup. Přesto je nezavrhuji, zejména, když se lidé skrz ně jsou schopni domluvit na některé z bohulibých akcí, jako například udílení červené karty našemu panu prezidentovi nebo vítání vojenského konvoje NATO při průjezdu republikou. Samozřejmě lze se tam domluvit i na blbých akcích, ale tak už to na světě chodí, že existují i ty blbé akce, o kterých ovšem nehodlám referovat. A tak jsem zaznamenal, že na jedné z těch sítí si někteří lidé zveřejňují své fotky, na nichž drží ceduli s nápisem: "Solidaritu s uprchlíky: Přijímám".

V současnosti se šíří všemi směry hysterie kolem uprchlíků, kteří nechtějí nic jiného, než uřezávat české hlavy, znásilňovat české ženy a obsadit a vyžírat naši republiku. Hysterie, kterou rozdmýchávají jak politické strany zleva, zprava i z prostředku, majíce vidinu zisku snadných politických bodů, tak i jakýsi docent and his girls and boys, potírající islám na celém světě a věrozvěstující ateismus vůči muslimům, jakožto do nebe volající pitomost, v neposlední řadě pak i všelicí náckové, kteří se mohou na tomto tématu hezky přiživit a opět o sobě dát trochu vědět povykem u nich obligátním.

Tu hysterii spustila zpráva, že Evropská komise navrhla kvóty, podle nichž by Česká republika měla přijmout nejprve něco přes 800 uprchlíků, posléze něco přes 1300. Moudré a statečné hlavy, které si již léta neumí vládnout, vzpomeneme-li na ostudu se zakousnutím vlády při předsednictví v EU, posléze nechutí vypsat volby a nakonec z božího dopuštění převrat způsobený dvěma mimoni, z nichž jeden je stále vrchním státním zástupcem a druhý šéfem protikorupčního komanda, který způsobil, že naše republika se stala součástí jednoho holdingu, v kterém jsou mafiánské praktiky běžným komunikačním i prováděcím prostředkem, a kde slovo kultura je pojem přicházejicí z neznámých galaxií, okamžitě začaly poukazovat na to, že přece nemohou přijmout nucené kvóty nadirigované odkudsi shora, jelikož pomoc má být jenom dobrovolná. A tak se probírají věci zástupné, snad proto, aby se přišlo na to, jak ty věci řešt nejde.

A tak se domnívám, že každý člen EU by měl být solidární s postiženými zeměni, kterými jsou vinou své polohy zejména Itálie a Řecko, a pomoci jim s přílivem uprchlíků z Afriky nebo Blízkého východu. Dále se domnívám, že většina těchto uprchlíků jsou lidé. Lidé, kteří si chtějí zachránit holý život, o který jim v jejich rozvrácených domovech jde, a že křesťanská Evropa (není-li ovšem již nekřesťanská) má být nápomocna těmto lidem v nouzi. Další otázkou je řešení toho, aby se ten příliv zastavil, neboť není jistě v silách evropských států takový nápor uprchlíků zvládnout. A místo hádek o tom, jestli jsou kvóty povinné nebo ne by bylo na místě připravit se na situaci, kdy budeme uprchlíky přijímat, aby v ní nedocházelo k excesům, kterými straší ty různé politické a jiné existence.

A tak se tímto připojuji k uvedenému vyjádření. Solidaritu s uprchlíky: Přijímám.

Článek vyšel na portále Blog-kavárna.