"Byl jednou jeden", začínaly často pohádky, které dodnes čtou či vyprávějí svým dětem rodičové i prarodičové a jiní příbuzní a známí, kteří uspávají své nebo cizí ratolesti, když si rodiče chtějí někam vyrazit.
Existují ovšem také pohádky pro dospělé, které nám zprostředkovávají média. A u nich v poslední době už neplatí, že "byl jednou jeden", naopak, od jisté doby víme, že "nebyl jednou jeden" a tohle tvrzení, že dotyčný nebyl, nám požehnají i soudy. Byl jakýsi Bureš? Dnes je jasné i malému dítěti, že nebyl, soud to posvětil, takže i když některé dokumenty praví, že byl, každý si může být jistý, že nebyl. Pohádka o Burešovi musí tedy začínat slovy: "Nebyl jednou jeden Bureš".
Byla by to ovšem dost handycapovaná pohádka, kdyby byla o někom, kdo nebyl. A tak hned po Burešovi se dostává na scénu Babiš. Může se vám zdát, že je to celkem jedno, Bureš nebo Babiš, jméno jako jméno, jenomže Bureš byl fízl, i když ve skutečnosti nebyl (ve smyslu neexistoval) a Babiš fízlem nebyl, zatímco byl (ve smyslu existoval) a stále ještě existuje. Nomen omen. Je to trochu abstraktní pohádka, však taky není určená pro děti. Ten Babiš měl na starosti truhlu, do které ukládal daně a druhou truhlu, do které ukládal dotace, které si vysloužil od státu nebo z Evropské unie a taky ze svých střetů zájmů, které poctivě hlásil pokaždé, když se na to přišlo. Zatímco plnit svou truhlu dotacemi a aktivy ze střetů zájmů se mu dařilo skvěle, s plněním státní truhly to slavné nebylo, ačkoliv makal a nežvanil jako ti ostatní, zejména ti, kteří se zlomyslně pošklebovali nad tím, jak mizerně je ta státní truhla krmena.
Zlí jazykové se vyskytují za všech okolností vždy a všude a Babiš s nimi musel bojovat bez ustání. Argumenty zlých jazyků bývají totiž zákeřné a neštítí se ani pomlouvat věci tak, jak se ve skutečnosti jeví. A v naší pohádce jde přece o to, jak ty věci ve skutečnosti nejsou. Proto musel Babiš vynakládat mnoho energie na boj se zlými jazyky, což mu bralo klid na práci. Jeho nejsilnější zbraní byl však jeho morální profil, jenž mu vypracovala jeho družina ANO, která tento profil rovněž uctívala a jehož kodifikace prostě platila na celé to Babišovské hnutí, zatímco morální profil jeho oponentů byl otřesný a lid to věděl. "Oni lžou a kradou, oni všichni lžou a kradou a já nelžu a nekradu, protože já to nemám zapotřebí". To sděloval lidu bez emocí, klidně a rozvážně. Ale když ho někdy emoce poněkud ovlivnily, pak hřímal: "Oni lžou a kradnú, všetci kradnú, len ja nekradněm a nelžu!", což byla síla.
Kdysi v dětství se mi dostala do ruky pohádková knížka o Leninovi. Pamatuji si z toho jenom jeden příběh, kdy Lenin šel lesem a uviděl mraveniště. Něco ho popadlo a on se zajímal i o toho mravenečka, který se pachtil s jehličím do vršku mraveniště, bylo to vskutku dojemné. Ale k čemu taková falešná sentimentalita, to náš Babiš, sokol jasný, lépe řečeno jeho pohůnci, když jde o jeho právo, s přírodou se nemazlí a nechá zničit třeba celou úrodu obilí, jeho právo je snad právo všech. A tak postříkali celé pole, lány svinstvem, které tu úrodu zlikvidovalo během pár hodin, molodci. To jen kdyby někoho napadlo srovnávat současnou éru zahájenou Velkou protikorupční revolucí s érou započatou Velkou říjnovou socialistickou revolucí. Zatím je ten rozdíl mezi Leninem a Babišem zjevný. Na pohádku o Babišovi a mravenečkovi je ještě dost času, zatím je stále ještě na čem makat.
Článek byl publikován na Blogu-kavárna
