Divadelní ansámbl Věci veřejné

Divadlo je založeno na lži. Herci předstírají, že jsou skutečné postavy a ten, kdo to umí dokonale, sklízí největší aplaus. Předstírají své vzájemné vztahy, že se milují či nenávidí, že se smějí nebo pláčí, vraždí navzájem nebo jen sebe samotné. Zkrátka se jim práší od huby. Ale to divákovi nevadí, neboť za toto lhaní si poctivě zaplatil vstupenku a jeho cílem je poplakat si, dojmout se nebo rozesmát.

Věci veřejné je také takový divadelní ansámbl, který se snaží dobýt prkna znamenající svět. Na těch prknech stojí a snaží se hrát jak o život. Tenhle ansámbl je sice maličký, nicméně téměř denně předvádějí nový kus a články o nich zahlcují také téměř denně média.

V hlavní roli pan John zdatně předstírá, že hraje hlavní roli. A neméně zdatně, že bojuje s dinosaury. Ačkoliv má roli kladného hrdiny, poněkud si to popletl s rolí jakéhosi mluvky. Pan Bárta naproti tomu ve vedlejší roli předstírá, že hlavní roli nehraje. Panu Johnovi ani panu Bártovi nikdo nevěří. Pan Bárta má ambici stát se tím prvním hercem a v té své roli to dává všelijakým způsobem najevo. Je tu disproporce mezi rolí, kterou předstírá a rolí skutečnou, která v tom kuse nemá co dělat. Zkrátka to hlavnímu protagonistovi kazí. Neumí divadelně zpracovat svou podřadnější roli a s největší pravděpodobností ho publikum brzy vypíská. Sice se dokáže do role zneuznaného spravedlivého docela položit, dokonce i doopravdy plakat, neboť iluzi své skutečné role sám věří. Možná některé citlívé duše může pohnout k dojetí. Ale otrlejšího diváka neoblafne, ten ví, co znamená herecká distance.

Ale představení jsou to povedená. Nechybí v nich intrikující padouši, renegáti, zrádcové, s nimiž srdnatě bojují kladní hrdinové ztělesnění zejména paní Karolínou Peake, které k dokonalosti klaďase chybí již jen modrá svazácká košile. V pořádném kusu je žádoucí v neposlední řadě naivka a i ta se sem tam projde po jevišti se zářivým blonďatým úsměvem. Z jiného souboru si odskočil pan Skokan, který rovněž velmi nedokonale předstírá, že ho nevyhodili z toho minulého ansámblu.

Někdy je divadélní hra napsaná tak dobře, že ani jeho nedokonalé ztvárnění ji příliš neublíží. Co však předvádí náš soubor Věcí veřejných, je dosti tristní. Nejen že herci neumějí pořádně svůj text. Oni hrají o sobě. A kdo je zvědavý na to, jak se chtějí stát slavnými. Mizerná fraška, herci šmíráci. Nechodit na to ani o tom nepsat.

i