Chytnout se za nos,

tiše se stydět a zalézt do kouta by měl každý, kdo udělal botu. To by ovšem musel každý, protože každý nějakou tu blbost občas provedl. Proto by stačilo, kdyby aspoň ty chyby každý pachatel reflektoval a kál se za ně. Pokud jsem narazil na nějakého voliče VV (a naštěstí byli jenom dva nebo tři, které znám), k tomu studu jsem je vyzval. Teď bych tomuto bohulibému počinu vyzval zákonodárce, kteří hlasovali pro přímou volbu prezidenta a zejména občany z tzv. pravého spektra, kteří dali hlas M. Zemanovi. 

Nejsem příznivcem současné mediální občanské války, v níž bojují zejména pravdoláskaři proti klausovcům a naopak a články, blogy atd. na toto téma přeskakuji. Proto také nehodlám dštít síru na nově zvoleného prezidenta a adorovat nezvoleného kandidáta. Tu volbu plně uznávám a pouze o něco níže hodlám vyspílat části voličstva, kterou jsem již identifikoval v perexu.

Ale nejprve k přímé volbě prezidenta. Nenapíši nic nového, budu-li konstatovat, že ústavní zákon o přímé volbě prezidenta moc s dosavadní ústavou neladí, zejména pro nepříliš velké pravomoce, kterými prezident disponuje. Nyní se spekuluje o tom, jak si bude počínat nový prezident s mnohem silnějším mandátem než dosavadní prezidenti v důsledku zisku hlasů od přímých voličů, zda se mu podaří prosadit něco jako poloprezidentský systém vzhledem k typu osobnosti, jakou nově zvolený prezident je i vzhledem k dřívějším snahám odstupujícího prezidenta "vyždímat" z ústavy ve prospěch prezidentských kompetencí, co se dá. Dospěli jsme tedy touto přímou volbou k disproporci, která nás staví před jistou neznámou, což vůbec není v pořádku. Občané by neměli sledovat kroky prezidenta s obavami, co provede, co od něj můžeme čekat, čím nás překvapí.

Můj soukromý názor na nevhodnost přímé volby prezidenta ještě podpořila skutečnost, že pokud by volil prezidenta Parlament, zcela jistě by nekandidoval M. Zeman, ale také jiné podivné postavy typu T. Okamury. Možná by nebyl nominován ani J. Fischer, který pro někoho působil jako strašák na poli. Strany by zkrátka nominovaly své kandidáty a některého by protlačily. Schválením přímé volby uspokojily strany své nutkání k populismu. Kdyby ovšem neplatí ani v historii ani v přítomnosti.

Nehodlám se zde vyjadřovat ke způsobu kandidátských kampaní, dopadlo to jak dopadlo. Hysterie těch, kteří se neumějí smířit se skutečností, že jejich kandidát nevyhrál, jen zviditělňuje jejich malou úctu k demokracii, jejich netolerantnost a fandovství. Jak jsem slíbil, vyčinil bych jen těm voličům z pravého a možná středopravého spektra, kteří dali hlas Miloši Zemanovi. Je lhostejno, jak si zdůvodnili to, že se jim jevil lepším než K. Schwarzenberg. Možná si to ani nezdůvodnili a jenom reagovali na mediální a facebookovou kampaň K. Schwarzenberga, která je znechutila. Chybou je však skutečnost, co nastane. Zatím máme oranžovorudý senát, téměř s jistotou budeme očekávat oražovorudou Sněmovnu s ústavní většinou těchto barev. A k tomu prezident vzešlý z obou těchto barev. Nezdá se vám, vážení, že je to nástup k opětovné  dobrovolné cestě k eliminaci opozice a nasazení si chomoutu totality? Není to skutečně trapné, znovu dělat stejné chyby?