Also sprach Klaus

Vězeňská službo, soudci, státní zástupci, kmitejte, svátek nesvátek! Bez prodlení vyhrabejte papíry, dokud se do nich nepustí myši.

S ohledem na skutečnost, že ve věznicích sedí samí ubozí delikventi, je naprosto nezbytně nutné v zájmu posílení jejich lidských práv, aby sofort po vyhlášení amnestie byli všichni tito co nejdříve na čerstvém vzduchu, ani o minutu déle. Před branami již čekají jejich příbuzní a vězte, že jejich příbuzní, kteří mají opustit zadrátovaný prostor, sedí nevinně, jak pravil jeden před televizní kamerou. Tak nějak na mě působilo dnešní zpravodajství o amnestii v České televizi.

Jsem příznivcem prezidentských milostí, jsou situace, kdy soudy nemohou zohlednit jinou, dejme tomu lidskou stránku těch, kteří se dostali na šikmou plochu. Naproti tomu nejsem příznivcem amnestií, které ve mně evokují nepřiměřenou moc jinak nepříliš obdařeného kompetencemi prezidenta v naší zemi. Nehodí se k zastupitelské demokracii, kde funkce je časově omezena na rozdíl od do smrti vládnoucího imperátora, který gestem palce u ruky ukáže vzhůru nebo k zemi. Domnívám se, že většina delikventů má možnost opustit svůj nedobrovolný příbytek v polovině trestu, chová-li se přiměřeně. Ale budiž, u méně závažných trestných činů lze i toto pochopit.

Stejně bych byl schopen pochopit amnestii prezidenta Klause, nebýt té zarážející skutečnosti, že byly do ní zahrnuty nedořešené kauzy podvodníků, korupce a tunelářů. Nejenom, že to přispívá k frustraci veřejnosti, která se v poslední době domnívala, že v tomto směru začínají orgány činné v trestních věcech fungovat a řešit. Je to také znevážení veškeré práce těchto orgánů v těch případech, které spadají pod amnestii. V případě podvodu H systému dochází k druhému okradení postižených. Jsou takto podruhé oloupeni, tentokrát ze strany státu, alespoň o možná iluzi, že se jim část uloupeného vrátí a okradeni o naději, že se dočkají aspoň toho, že pachatelé budou potrestáni.

Proto amnestii Václava Klause neumím vnímat jinak, než jako naprosto amorální čin.