Tím, čím jsem, jsem se chtěl stát už jako dítě hlavně proto, že miluju oranžovou barvu. A věděl jsem, že jedině u popelářů se fasují ty uhrančivě hřejivé, jiskrně oranžové vesty. Ale jakmile jsem se po škole začal vozit na zadním stupátku, zjistil jsem, že už nemiluju jen všechno oranžové, ale že jsem také hrdý na zodpovědnost, která na mě doléhá každého dne hned od okamžiku, kdy s Josefem po boku a Frantou za volantem vyjedeme z garáží. A tuhle zodpovědnost jsem si dvojnásobně uvědomil právě před rokem.
Jako každé pondělí jsme vyrazili pět minut před půl pátou na naši trasu po Starém Městě. Toho dne se mi zdálo, že na Staroměstském náměstí je kolem popelnic a dokonce i daleko od nich nějak víc odpadků a nepořádku než obvykle. Ale protože nejsem z těch kolegů, kteří si všímají jen popelnic samých, a pokud něco leží mimo nebo o kus dál, s klidným svědomím tam všechno takové nechají, chodil jsem po place a do našeho vozu ládoval všechno to nezvyklé harampádí, které na náměstí nemá co dělat. Když jsme pak vyprázdnili vůz a vrátili se na základnu, bylo tam hotové pozdvižení. Prý jsme spolu s odpadky zlikvidovali i výstavu moderního umění. Byly to výtvory nějakého zahraničního umělce. Ale kdo to má poznat?! Člověk dělá poctivě svoji práci a skoro tím způsobí mezinárodní skandál. Naštěstí se to našemu panu řediteli, vrchnímu popeláři, podařilo nějakým způsobem rychle zamést pod koberec. Na ten si nás ale přesto ještě ten den pozval…
Přijal nás ve své vile na Hanspaulce a hned nás uvedl do obrovské místnosti, která byla zařízena jako muzeum-smetiště. Náš pan šéf je totiž člověk na svém místě… A pak nám ukázal nejcennější kousek své amatérské sbírky. A totiž: Nerudův slamník. Vzpomněli jsme si na povinnou četbu v popelářském kurzu. Vzrušením jsme ani nedýchali. A náš guru po chvíli řekl: „Musíme vám, chlapci, zaplatit jeden rok studia moderního umění, aby se taková ostudná situace už nikdy neopakovala…“
Absolvovali jsme právě včera. Oslovujeme se teď s kolegy: „pane doktore“, a již dnes praxe prověří, jak poctivě jsme studovali. Přišla nám hláška, že na Staroměstském náměstí je opět instalována výstava. Budeme tedy muset pečlivě zvažovat a diskutovat o tom, co patří do smetí, a co je umělecký artefakt. A že to bude diskuse velice bouřlivá, to snad nemusím ani zdůrazňovat.
A vy, pokud naleznete u svých popelnic nějaký ten „nevyvezený kousek“, věřte, že to není zaviněno naší nedbalostí nebo snad liknavostí (taková demagogie je spíše k smíchu), je to promyšlený a po zralé úvaze odůvodnitelný čin diplomovaných odborníků.
