Můj miláček, můj seriál!

Konečně! Budou další díly Tisíc a jedna noc! Jak božsky to zní... Jaká rajská hudba... A bude se zase na co dívat. A nejen pár večerů, ale celej rok! Už jsem se bála, že se nedočkám.

Foto: archiv

To totiž neni jako ty naše původní seriály, který mají stěží něco přes třicet pokračování… Snad se to v budoucnu zlepší, ale teď? Bída s nouzí. Než si člověk stačí uvědomit, co se vlastně stalo v prvním díle, je půlrok pryč a s ním i závěrečná část. Jako třeba: Vnuci, pravnuci a jiní potomci Jakuba Čističe. Teprve, když jsem to viděla potřetí, zjistila jsem, že se tam jedná o působení chemickejch čistících roztoků na lakovaný parkety.

No jo, ale co do tý doby, než mi mojí Šehrezádu nadabujou? Dneska je úterý. Dneska nedávaj nic. Jako vždycky. To je teda program… Ale pozor! Pozor!! Na Premiéře: seriál Rajská pláž. Už sto čtyřicátej druhej díl. Sto čtyřicet hodin se válet na rozpáleným písku... Divim se, jak se to dá vůbec vydržet. A to ještě zdaleka nejsme ani v polovině! Sto čtyřicátej druhej díl. To se dost špatně vyslovuje. Nejlepší způsob udávání dílů je v sériích. Takovej šedesátej díl devětapadesátý série, to je jiný kafe. Člověk si musí zopáknout i velkou násobilku, aby byl v obraze.

Představte si, že když jsem byla nedávno v nemocnici, nebyla tam televize (a to přísahám, opravdu, nelžu!). Musela jsem vynechat pět dílů seriálu Na tom našem dvorku. Málem jsem padla do mdlob… A když už jsme u toho, nedomyšlený jsou taky generační seriály. Jak mi může vnuk říct, co se stalo v minulým díle s Xaviérem, a jak na to reagovala jeho družka Žakelína, která si nechala změnit pohlaví zase zpátky na chlapa, když já už budu dávno pod drnem? Takový nedomyšlenosti dokážou člověka pořádně naštvat. A když se pak ještě podívá na večerní přehled pořadů, kde hlasatelka klidně oznámí, že dneska je na programu pouze celovečerní film, tak je nejlepší vzít násadu od koštěte a rozbít televizi na cimpr campr... Ono je stejně lepší rádio. Každou sobotu tam totiž čtou jednu krásnou knížku na pokračování.