Existuje pořad (a ne, že ne!), který je určen především pro nás, pro podnikatele. Jmenuje se Na stopě. Sleduji ho pravidelně. A naordinoval bych jeho užívání každému, kdo by začal s myšlenkou na vlastní podnikání byť jen zlehýnka koketovat. Je to lék nad léky. V každém díle se objeví dva až tři zmizelí podnikatelé, které už nikdo nikdy nespatří. Kampak se nám to asi kluci poděli? Těžko uvěřit, že by si vyrazili na několikaletou dovolenou jen tak, nalehko…
Ilustrační foto
Naposledy to byl kolega, který začal provozovat pojízdnou restauraci. Objížděl vesnice, kde místní podniky z nějakého důvodu zavřeli. V pondělí Holopsi, úterý Malá Srnčí, středa Dolní Odpatov… Dobrý nápad, řekl bych, kolega bude za vodou. Bude jezdit po kraji a navíc bude dělat radost místním pijanům, kterým tu či onde vyschl pramen. Spojil příjemné s užitečným. Časem si najme řidiče, nakoupí další vozy…
Ale ne, všechno je jinak. Maník zmizel už za dva měsíce. Nechal po sobě jen nepodepsaný, na stroji naťukaný dopis, že se stěhuje na misi někam do Konga, protože chce pomáhat hladovějícím dětem. A za další měsíc už začala jeho vesnice objíždět s podobnou restaurací na kolech jedna mamutí firma, která provozuje celosvětovou síť „fastdrinků“.
„Chtěl bych začít dělat něco na vlastní triko,“ řekl mi jednoho dne můj dobrý známý.
Jsem člověk, který nenechává nešťastné zbloudilce jejich osudu, a tak jsem ho po vyčerpávajícím zápase přivázal k židli a pustil mu pár dílů již zmíněného pořadu Na stopě. Mám je všechny archivovány na DVD pro „ještě horší časy“. Známý, po beznadějné snaze vyprostit se z dobře utažených provazů, konečně upřel pohled na televizní obrazovku. Nechal jsem ho v klidu sledovat dění a vzdálil se. Věděl jsem, že bude po pár hodinách mé naordinované kůry naprosto vyléčen. Pokud ovšem není duševně chorý nebo nepomýšlí na zprostředkovanou sebevraždu. Jsou mezi námi i tací. Nemají dostatek odvahy vztáhnout na sebe ruku (a přitom svůj život ukončit chtějí), tak se stanou podnikateli. Kam se hrabou finanční úřady nebo soudy. Ne daně, ne přebujelá byrokracie, ani ne všechna ta směšná „protipodnikatelská“ opatření - ale jediný pořad v televizi, a je to. Jak prosté. A přitom jak geniální! Konec podnikatelů v Čechách, o to jde…
A co že na to můj známý?
Je už několik měsíců šťastně zaměstnaný a každý večer se mazlí se svojí zaměstnaneckou smlouvou. Je realista, bojí se o ni. A je také velmi praktický. Hned za první výplatu si na tu svoji „pojistku na život“ pořídil nejmodernější nedobytný trezor.
