Hovory k sobě

Když jsem začal přemýšlet o tom, proč bych měl vonět jako mulat nebo černoch na bílém koni z jedné televizní reklamy, uviděl jsem před sebou malou manéž s poníky.

dokolečka, dokola...foto archiv

„A co ty, chudáčku, co tu chodíš pořád dokola?“ zeptal jsem se v duchu jednoho z nich.

„Coby?! Asi musím, ne?!“

„Ale nemusíš. Nic nemusíš...“

A šel jsem dál. Cože?! Zarazil jsem se a otočil se zpátky k němu. „Ty mi rozumíš?“

„Já nevím, co vy si o nás vlastně myslíte? My nejsme úplně blbí...“

„To neříkám. Ale jak to, že mi čteš myšlenky?“

„Čtu. No a co?!“

Díval jsem se na něj a najednou mi přišel legrační. Jak pořád jenom do zblbnutí chodí kolem dokola a tváří se tak tupě a znuděně.

„Já se od tebe nenechám urážet!“ řekl a otočil se ke mně zády.

„Promiň, já za to nemůžu,“ omluvil jsem se. „Ty myšlenky prostě naskakujou...“

Napadlo mě, jak jsem se tak na něj díval, že mi připomíná dřevěného houpacího koně. Jenže on nebyl dřevěný a už vůbec ne houpací. Byl to živý poník, který vozil na hřbetě pokřikující děti.

„IQ houpacího koně máš spíš ty!“ řekl mi, zjevně stále uražený.

Měl jsem chuť ho za to kopnout do zadku. Ale bylo mi ho pořád spíš líto, i když byl tak nasupený a nepříjemný. Vždyť chodí jako vůl-kůň-osel pořád dokola a nosí na hřbetě ty malé uřičené tajtrlíky...

„Hej, hej, pane,“ ozval se člověk, který vybíral peníze od těch dospělých tajtrlíků. „Nechte toho poníka na pokoji, jo...!“

„Já mu nic nedělám. Já si s ním jenom povídám.“

„Cože?“ zrozpačitěl krotitel. „Aha... Tak povídáte... No dobře, dobře… Ale raději už běžte. Běžte, jo?!“

„Ha - ha - ha,“ zařehtal poník. „Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.“

A já už se neudržel. To mám za to, že jsem tě chtěl jenom politovat a vyjádřit ti účast?!

„Blbce ze mě dělat nebudeš!“ vykřikl jsem nahlas a vší silou jsem ho opravdu nakopnul.

A pak jsem se otočil a začal utíkat. Běžel jsem a běžel. Měl jsem pocit, že všechno nechávám někde daleko za sebou. Zastavil jsem se vlastně až před branou podniku, ve kterém už dvacet let pracuju jako navíječ toaletního papíru. A jsem tu víc než spokojený.

Autor: Jan Pavel | pondělí 4.7.2011 7:15 | karma článku: 7,84 | přečteno: 912x
  • Další články autora

Jan Pavel

Vánoční rozjímání

5.12.2011 v 7:20 | Karma: 8,27

Jan Pavel

Můj miláček, můj seriál!

5.9.2011 v 7:10 | Karma: 9,61

Jan Pavel

Neřešitelný životní problém

20.6.2011 v 8:15 | Karma: 9,05