Upozorňuji, že tento blog se netýká koronaviru, i když… Zkuste si jej přečíst až do konce, prosím. Jsem zvědavý hlavně na negativní komentáře.
Deset let lidského života je z hlediska současného průměrného dožití části české populace zhruba třináct procent jeho délky. Je to málo nebo mnoho? Z hlediska časové relativity je pro každého z nás tento úsek vlastně jinak dlouhý. Záleží na tom, kolik je nám zrovna let, jak jsme v životě spokojeni, zda jsme zdrávi, a jaké máme vyhlídky do budoucnosti.
A co já? Jak bude vypadat můj život za deset let? Říká se: „není těžkých otázek, jen je na některé z nich těžké odpovědět“. Pak je tato otázka opravdu tou příkladnou. Co je konkrétně klíčového pro mě? Co se nejvíce může změnit za dvacet let života dospělého muže? Co nejvíce může jeho život ovlivnit? Ale no tak, uvažujte se mnou, uvažujte vážně a střízlivě. Ne, opravdu to nejsou peníze. Je to přeci ZDRAVÍ! Teď zrovna konkrétně moje zdraví. Budu za dvacet let zdráv? Zdá se vám ta otázka těžká? Ale ona není samozřejmě těžká, jen na ní není úplně jednoduchá a jednoznačná odpověď. Vynecháme-li neobvyklosti ve smyslu např.: automobilových nehod, různých úrazů, náhle objevených onkologických nemocí a mnoha dalších, ale z hlediska pravděpodobnosti do této odpovědi nezapočitatelných záležitostí majících vliv na mé zdraví za dvacet let, mohu na tuto otázku celkem snadno odpovědět. Snadno proto, že již teď mohu své zdraví natolik ovlivnit, abych věděl, jaké je budu mít za dvacet let. Kouřím, piji, užívám drogy, málo spím, …? Ne, nebudu se vám zde odhalovat, to bych zde rovnou mohl vystavit fotografii svého nahého těla. Ale řekl bych vám, kdybych toto jen nepsal: „jsem pozitivní.“ A to si dovoluji napsat i přes to, že je toto slovo dnes tolik nežádoucí. Žiji přiměřeně zdravým životním stylem, mám vhodné rodinné zázemí a nějak mě neláká podílet se na poškozování svého zdraví. Jistě byste se zeptali: „proč píše o podílení se na poškozování svého zdraví? Vždyť na to je přeci sám?“ Víte, já si myslím, že prostředí, ve kterém většina z nás žije, je pro naše zdraví spíše negativní a proto musíme mnoho pracovat na tom, abychom s ním v tom správném smyslu slova bojovali a snažili se své zdraví pozitivně ovlivňovat a alespoň trochu zdravě žít. Jednoduché, že? A teď se konečně dostávám k odpovědi na otázku. „Budu za deset let zdráv?“ Ne, nejspíš úplně ne, ale jistě budu zdravější, než většina lidí mého budoucího věku. Značnou část toho, co mohu ovlivnit, ovlivním, případně se o to alespoň pokusím a budu mít vyhráno.
Ano, já vidím svou budoucnost, tedy dobu vzdálenou dvacet let, optimisticky. Nyní, když je mi právě tolik, kolik mi je, prožívám životní období pěkné a vůbec, celý můj život byl zatím příjemný. Tak proč bych se neměl těšit na dobu, která bude za dalších dvacet let? Každý úsek lidského života může být pěkný a zajímavý, ale o ten svůj se musím především postarat já sám a tedy si jej zasloužit.
