Čirý populismus, akt hlouposti nebo cílené vytváření prostoru k vydírání obchodních společností ?
Další povedený výplod populistického snažení pana ministra spravedlnosti Pospíšila spatřil světlo světa. A jak bývá u tohoto pána zvykem, je to opět kousek, který jen dál zamotává už tak dost nepřehlednou situaci našeho právního systému. Navíc pan ministr při jeho zdůvodňování vědomě lhal.
Zákon zatím nevyšel a není tedy veřejně známa jeho poslední verze, ale už ve veřejné diskusi spojené s jeho schvalováním a vetem pana prezidenta došlo k zásadnímu zmatení pojmů. Na jedné straně se mluví o trestní odpovědnosti „právnických osob“ a na druhé straně o trestní odpovědnosti „firem“. Náš právní řád pojem FIRMA nezná, neexistuje „firma s ručením omezeným“, „akciová firma“ apod., dá se tedy předpokládat, že zákon striktně vymezí okruh právnických osob, na které se zákon vztahuje. S největší pravděpodobností to budou pouze obchodní společnosti. A v tom je zakopaný pes, klasického postupu pana ministra Pospíšila. Rád totiž přiděluje svou spravedlnost výběrově.
Právnickou osobou je totiž v naší společnosti kdekdo. Jsou to nejen obchodní společnosti, ale i sdružení fyzických nebo právnických osob (např. bytová družstva, sdružení nájemníků apod.), nestátní nezisková organizace (nadace, církve), veřejnoprávní právnické osoby (obce, kraje a při sporech s občanem i stát), vysoké školy a v neposlední řadě i politické strany.
Všem těmto právnickým osobám se může přece přihodit úplně to samé, co obchodní společnosti – někdo odpovědný (nebo neodpovědný) z jejího středu provede něco, co bude v seznamu „hříchů právnických osob“. Policie, vědoma si toho, že je vlastně jedno, zda odhalí konkrétního viníka, prohlásí, že se konkrétního viníka nepodařilo odhalit a obviní právnickou osobu, státní žalobce vše odsouhlasí (nemusí mít výčitky, vždyť tím neohrozí nikoho konkrétního) a soudce právnickou osobu odsoudí, protože to bude společensky vhodné. Proč by tedy do této Pospíšilovi pasti měly padat pouze obchodní společnosti? Proč ne např. politické strany? Proč ne stát? Nebo sdružení vlastníků bytů?
Zastavme se jen u několika hříchů, které jsou na seznamu:
„pohlavní zneužití“ – jsem asi úplně mimo, ale nedovedu si představit, že by moje společnost mohla někoho pohlavně zneužít. Dovedu si představit, že se tak může provinit někdo konkrétní, nebo že se taková událost může udát v prostorách společnosti. Pokud se tak stane a policie neobjeví pachatele, bude před soud postavena moje společnost? Soud ji bude pokutovat nebo ji dokonce zruší? Zruší soud sdružení vlastníků bytů za to, že někdo na schodech jejich domu někoho pohlavně zneužil? Sebere členům takového sdružení byty? Zruší soud některou církev za pohlavní zneužívání?
„poškozování finančních zájmů Evropských společenství“ – jeden z nejšílenějších hříchů, kterých se může právnická osoba dopustit. Zákon totiž vůbec nespecifikuje, co to je „finanční zájem Evropského společenství“. To zřejmě bude na kreativitě žalobce, aby takový zájem určil a na jeho „souhře“ se soudcem. Zneužít podobně vágně určený hřích je tak snadné, že ho jistě velmi brzy budou využívat různé nátlakové skupiny k vydírání podnikatelů a dopad zákona bude úplně opačný, než jak se jím holedbá pan ministr Pospíšil.
„vyhrožování s cílem působit na úřední osobu“ – napsal jsem před několika dny docela ostrý dopis vedoucímu Pražské správy sociálního zabezpečení, protože mi protiprávně již 9 měsíců nevyplácí nemocenské dávky. V dopise mu „vyhrožuji“, že budu PSSZ žalovat u soudu a po něm osobně budu žádat náhradu škody, kterou tím působí mě a mé rodině. Určitě jsem tím dopisem „vyhrožoval s cílem působit na úřední osobu“, když policie neodhalí, že jsem ten dopis napsal já (a i to se může v našem státě přihodit) a dopis byl na hlavičkovém papíře mojí firmy, bude v budoucnu za takový hřích potrestána moje firma? Při kvalitě naší justice, tak úspěšně vedené panem ministrem Pospíšilem, se i tak absurdní věc může klidně stát.
„nadržování“ – nadržování komu, v čem?
Nejméně polovina hříchů, uvedených v seznamu k tomuto zákonu je podobně zoufalých, nekonkrétních, snadno zneužitelných. Druhá polovina je postižitelných i bez tohoto zákona, ale vyžaduje to dobrou práci orgánů v trestním řízení, státních zástupců a soudů. A o to zřejmě jde. Místo tlaku na zlepšení práce justice, vytvořit šedou zónu, alibi pro justici, nástroj, který se použije všude tam, kde si spravedlnost nebude vědět rady. Zalepí svou špatnou práci „vteřinovým lepidlem“ zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.
Pan ministr Pospíšil prohlásil v rozhovoru pro Český rozhlas:
„Je třeba si uvědomit, že takovýto zákon mají dnes všechny země Evropské unie a všechny země OECD a my díky tomu, že tuto právní úpravu nemáme, tak se dostáváme do izolace, byli jsme umístěni téměř na takzvanou černou listinu OECD a všechny tyto věci nás na mezinárodním poli poškozují a snižují zájem mezinárodních investorů Českou republiku.“
A to vědomě lhal. Např. Německo takový zákon nemá, nemá ho ani Španělsko a nemají ho v takové absurdní podobě ani některé další státy. Je to obvyklá výmluva našich politiků, že něco činí, protože je k tomu nutí Evropská unie. Velmi často to není pravda a není to pravda ani v tomto případě.
Pokud ovšem má, díky vůli našich poslanců platit, měl by platit na všechny právnické osoby, tedy i na politické strany, protože i na jejich půdě se sem tam někdo pohlavně zneužije, sem tam někdo poškodí finanční zájmy Evropských společenství, sem tam někdo vyhrožuje s cílem působit na úřední osobu a sem tam někdo někomu nadržuje. A i zbytek seznamu se dá na politické strany aplikovat velmi snadno. A navíc u politických stran si můžeme být všichni naprosto jisti tím, že v jejich vodách policie nikdy neobjeví žádnou konkrétní osobu, která by za něco mohla a justice páně Pospíšila nikdy žádnou konkrétní osobu z politiky neodsoudí. Hodilo by se tedy mít možnost odsoudit politickou stranu, a sem tam nějakou třeba i zrušit.
