Sdružení na obranu spotřebitele politiky

Stály u regálu s uzeninami. Jedna z nich držela v ruce velkou lupu. Sherlog Holmes a Dr. Watson. Studovaly obsah masa a dalších složek ve vystavených párcích. „To je ostuda, tyhle mají jen 38% masa a těch Éček! Máš ten seznam?“ Následovalo pečlivé studium emulgátorů a dalších přísad a porovnávání s archem papíru větším než nákupní taška. „To nemyslej vážně, fakt hrůza, dej to zpátky.“ Jeden balíček párků následoval druhý a výsledek byl stále stejný, nespokojené vhození balíčku zpět do regálu.

„Tyhle mají 71%  vepřovýho a 20% hovězího!“ Konečně vítězství. 20 minut hledání přineslo úspěch. Ještě před pár lety by se nad obsahem uzenin zastavil jenom někdo. Nevyrovnaná kvalita potravin, média a spotřebitelské organizace nás naučili zajímat se, starat se, ptát se a pídit se. Pro někoho se to stalo zpestřením života a trochu fetišem, ale ve své podstatě je to dobře. Je určitě dobře, když se staráme o to, co jíme a sem tam zabráníme tomu, aby naše těla dostala pekelnou dávku sajrajtu, co by neměl překročit práh prodejen.

Byla sobota, druhý den druhé kola voleb do senátu. Měl jsem cukání zeptat se návštěvnic Budějovického Tesca, zda byly volit. Ale nakonec jsem to nechal plavat. Byl jsem si téměř jistý tím, že volit nebyly. Možná by jejich volební účast trvala stejně dlouho jako výběr párků.

Tak jako jsme ještě před pár lety podceňovali výběr potravin, podceňujeme výběr politiků. Většina voličů nejde volit a řada z těch, kteří volit jdou, se moc netrápí s přemýšlením o tom, koho volit, dají na lákavé obaly a reklamní kampaně.

Vybrat párky je totiž mnohem jednodušší. Etiketa říká celkem jasně a přehledně z čeho jsou vyrobeny a můžete si výběr ulehčit lupou a archem papíru s přehledem přísad, emulgátorů a dalších „vylepšení“.  Kdo má rád vepřové, kuřecí, hovězí nebo telecí, má možnost jasné volby a po chvilce hledání jsou uspokojeni i ti, co rádi alianční směsi vepřového s hovězím, vepřového s kuřecím apod. Chce to trochu času a pátrání.

S kandidáty je to mnohem složitější. Žádný předpis nenařizuje, že se na etiketě nesmí lhát. Tak se nám snadno může stát, že volíme vepřové a ve skutečnosti je to kuřecí, že toužíme po telecím a dostaneme vepřové kůže, nebo zjistíme, že alianční směs má úplně jiný poměr ingrediencí, než jsme si mysleli. O emulgátorech, barvivech, přísadách všeho druhu a dalších různých „vylepšeních“ ani nemluvě. Nemůžeme se pak divit, že nám je z toho všeho pak nevolno a často jsme přiotráveni a propuká u nás chronické nechutenství. Politika nemá pro nás spotřebitele jasná pravidla.

Jenže to je stav, který politikům vyhovuje. Mohou si bez jakékoliv odpovědnosti a zábran namíchávat své „párečky“ jak jim libo a plnit regály lákavými obaly, tu modrými, tu oranžovými, či rudými a zelenými. Obsah nezaručen.

Krajské a senátní volby ukázaly, jak málo nás politika zajímá a jak málo si uvědomujeme, že jsme sami odpovědní za obsah svého žaludku a výběr politické potravy. Blíží se test našeho sebeuvědomění, test odpovědnosti sama za sebe, prezidentské volby. Bylo by fajn, kdybychom chtěli po 11 kandidátech, aby nám předložili jasné a průkazné etikety s obsahem svých „párečků“, včetně všech Éček a dalších přísad. A asi nezbude, než se i sami pídit po skrytých vadách.

Určitě by se hodilo nějaké Sdružení na obranu spotřebitele politiky, které by na politiku nazíralo stejně tvrdě jako spotřebitelská sdružení na potraviny, zboží a služby. Vždyť politika by měla být služba, tak proč netrvat na tom, že bude poskytována pořádně.