Ode dneška je platná novela zákona „O veřejném zdravotním pojištění“ a jedna ze změn se brutálně nabourává do našich svobod. Podle této novely máme jako pojištěnci velmi omezenou možnost přestupu od jedné pojišťovny ke druhé. Jsme tak ze zákona rukojmími svých pojišťoven a nezbyla nám tak ani ta poslední možnost ovlivnit jejich chod – tedy odejít a poskytnout tak své peníze jiné pojišťovně, ke které budeme mít více důvěry, než k té původní.
Když se podle nových pravidel rozhodneme odejít od své pojišťovny např. 2. července 2012, tak můžeme být zaregistrováni u nové pojišťovny až 1. ledna 2014! Rok a půl budou naše peníze dál docházet subjektu, se kterým nechceme mít nic společného!
Stát nás donutil k tomu, abychom se stali součástí systému veřejného zdravotního pojištění a stát nám předepsal (a jistě bude rád dál předepisovat) kolik peněz do tohoto systému musíme povinně odvádět. Jako pojištěnci nemáme ale vůbec žádný vliv na chod pojišťoven, u kterých jsme registrováni. Na počátku systému ani nebylo jasné, zda jednotlivé pojišťovny budou nabízet odlišné služby a zda bude mít nějaký význam odpovědně vybírat, u které pojišťovny se máme zaregistrovat. Ukázalo se ale, že tento zvláštní mezistupeň mezi námi a výkonným zdravotním systémem má nebývale velký vliv na celkovou úroveň zdravotní péče a v podstatě ovládá tok peněz od pojištěnců ke zdravotnictví. Tato šedá zóna se stále častěji stává noční můrou pojištěnců a zdravotníků. Přitom se stát i pojišťovny tváří, že peníze vložené do systému pojištěnci jsou státní peníze. Je třeba stále dokola zdůrazňovat, že to nejsou státní peníze, ale peníze pojištěnců, odvedené do systému podle pravidel určených státem. Právě svoboda výběru pojišťovny zaručovala a potvrzovala skutečnost, že se jedná o peníze pojištěnců. Svým svobodným rozhodnutím o registraci u té či oné pojišťovny pojištěnec rozhodoval o tom, kam jeho peníze půjdou. Toto právo je nám novelou zákona prakticky odepřeno.
Chci mít právo odejít od své pojišťovny kdykoliv to uznám za vhodné (samozřejmě s nějakým rozumným časem na přestup, např. 1 až 2 měsíce a možná i za rozumný manipulační poplatek). Pokládám to za své právo, o které mne nemůže připravit ani komunita neodpovědných poslanců a spících senátorů.
Není přece možné, abych např., jako pojištěnec VZP nemohl reagovat svým odchodem na tunelování pojišťovny. Není možné mne nutit k tomu, abych nadále poskytoval své peníze tak neodpovědné organizaci, s tak neodpovědným vedením. Každý pojištěnec svou registrací poskytuje své peníze své pojišťovně a nejen to, poskytuje jí i moc a podporuje její váhu na trhu. Pokud by pojištěnci VZP ihned po zveřejnění kauzy elektronických zdravotních knížek požádali o registraci u jiných pojišťoven, srazili by aroganci této organizace na kolena a její vedení by přišlo o svou moc a možnost dalšího tunelování peněz pojištěnců.
Je patrné, že si to vedení pojišťoven a především papaláši ve správní radě a dozorčí radě VZP uvědomili a pokusili se novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění zakonzervovat současný stav a zkomplikovat přechod mezi pojišťovnami do takové míry, aby si většina lidí s přestupem nedala práci.
Není možné, aby zákon o veřejném zdravotním pojištění zůstal v této nedemokratické podobě, není možné, abychom byli rukojmími zdravotních pojišťoven, a není možné, aby s námi naši páni poslanci a senátoři manipulovali takovým brutálním a nehorázným způsobem.
