Když jsem před časem napsal pár blogů, ve kterých jsem kritizoval pana Okamuru a jeho snahu stát se prezidentem, dostával jsem v diskusích od spousty lidí, co proto a často se objevovaly názory, že pracuji v něčím žoldu, že ne nějaká strana platí za to, že očerňuji pana Dokonalého a budoucího Spasitele. Šlo mi opravdu jen a jen to, aby čtenáři blogů uviděli tohoto pána i z jiného úhlu pohledu. Pohledu člověka, který pana Okamuru zná a přišel s ním do kontaktu a do názorového střetu. Člověka, který může z vlastní zkušenosti potvrdit, že je pan Okamura lhář, populista a má naprosto jiné cíle, než veřejně prezentuje.
Až do dnešního rána jsem nevěděl, koho budu volit. Věděl jsem jasně, koho volit nebudu (pan Fischer, pan Zeman, pan Sobotka a pan Schwarzenberg) a věděl jsem jasně, proč tyto pány volit nechci. Chci změnu v naší politické bažině a chci, aby ta změna vedla k hlubšímu dialogu, kultivovanější diskusi k tomu, že se objeví ve společnosti vzájemný respekt, úcta a země dostane někdy v budoucnu jasnou vlastní vizi a národní hrdost nebude sprosté slovo. Chci, aby společnost byla společností občanskou, ale bez anarchie a vlády vox populi. Chci, aby se díky této volbě dal příklad slušným lidem, že se nemusí bát vstoupit do veřejného života a vzít na sebe díl odpovědnosti a že je ostatní slušní lidé v této snaze podpoří. Ne negativně a populisticky, jak to hlásal pan Okamura, ale se zdravým optimismem a zdravým rozumem.
Posledních pár týdnu jsem si myslel, že budu volit pana Franze. Byla mi sympatická jeho snaha o vrácení politiky občanům. Díky tomu, že jsem studoval DAMU a v době mého studia na ní působil i pan Franz, vím, že je to velmi slušný člověk, který je schopen vnímat názory ostatních lidí a je schopný i korekce svých vlastních názorů. Morálka, čestnost a pracovitost jsou dobré předpoklady pro práci na změně. Proto jsem podepsal i jeho nominační archy. Moje sympatie má bezesporu i paní Táňa Fischerová, která svým životem a prací prosazuje hodnoty, které plně ctím a respektuji. Ale nakonec jsem se rozhodl, že budu volit paní Roithovou.
Dal jsem si práci, abych se podíval na její minulost, abych se podíval na to, jak působila v životě před politikou, jak pracovala na českém politickém pískovišti i na to jak funguje v evropském parlamentu. A musím přiznat, že se vždy chovala a chová velmi kultivovaně a zároveň velmi zásadově. Nečiní tak pro publikum, ale protože je jí takové jednání vlastní. Není to tedy tolik vidět, jak by asi bylo dobré pro tento způsob volby prezidenta, ale snad se najde dost lidí, kteří si dají tu práci a budou do poslední chvíle přemýšlet o tom koho volit.
Když si položím otázku: jakého potřebuji prezidenta? Pak si musím odpovědět: kultivovaného, slušného člověka, který bude zásadový v prosazování morálky a respektu ve společnosti, který nebude žít ve vysněných zámcích svých představ, ale bude oběma nohama na zemi. Člověka, který bude ochoten a schopen naslouchat „obyčejným“ lidem a všem, kdo chtějí v tomto státě tvořit a žít spokojený život. Člověka, který bude umět říct „NE“, když to bude třeba a zároveň bude mít schopnost propojit zájmy různých skupin obyvatelstva tak, aby zmizela ona destruktivní nálada a nevraživost, která nás drtí. Člověka, který bude mít respekt nejen doma, ale i v zahraničí a který má dost životních zkušeností a zároveň ještě dost energie, aby mohl chtít prosadit změnu.
Pro mne to vše v tuto chvíli splňuje ze všech kandidátů právě jen paní Zuzana Roithová, proto jí dám svůj hlas a věřím, že podobných lidí bude alespoň 20% z voličů.
