Kam může odejít bílý muž?

Do Evropy se každý den valí v tichosti desítky a možná stovky asiatů. Stačí jim kousek místa na přespání a malá příležitost k podnikání. A stejně tak se do Evropy valí desítky a možná stovky Arabů a afrických černochů. Arabové a černoši haraší zbraněmi, náboženstvím, emocemi a sevřenými pěstmi. Všichni nakonec budou chtít v nové domovině rovnoprávné postavení pro své kulturní, náboženské, politické a bůhví jaké zájmy. Svět bílého muže se zahušťuje, ale na rozdíl od asiatů, Arabů a černochů, bílý muž nemá kam odejít!

Již devět týdnů jsem díky těžké nemoci „zakotvený“ v Kapském městě. První necelé dva týdny jsem prožil na jednotce intenzivní péče. Šlo mi o život a vzdálená domovina mi byla úplně jedno. Soustředil jsem se jen sám na sebe (pokud jsem byl vůbec schopen se na něco soustředit). Lékaři a zdravotnický personál odvedli skvělou práci a mě otrnulo. Z jednotky intenzivní péče mne převezli na obyčejný pokoj se zvýšeným dohledem. Na naše poměry skvělý standard – pět lůžek, vlastní toaleta, vlastní koupelna s fungující sprchou, nad každým lůžkem do stropu umístěný televizní monitor se satelitním příjmem, sluchátka a ovládač.

 Lékaři mne záměrně odřízli od mého vlastního světa. Zabavili mi mobil a neumožnili přístup na internet. Stres a rozčilení patří mezi mé úhlavní nepřátele. Na týdny jsem byl odkázaný hlavně na informace ze zpravodajských televizí. Za celou tu dlouhou dobu jsem nezachytil jedinou, třeba krátkou zprávu o své zemi. Některé stanice nemají Prahu ani v meteorologické mapě. Svět má úplně jiné starosti, než máme u nás doma. Svět se radikálně mění, možná nejvíce od devadesátých let. Svět se dává do pohybu.

Za celý můj pobyt v nemocnici jsem potkal jediného bílého pacienta a vystřídali se jich na mém pokoji desítky, protože někteří přicházeli jen na jeden den. Černoši, míšenci, Indové, ale jen jediný běloch. I personál (mimochodem vynikající) byl všechen barevný. Ze začátku mi to bylo úplně jedno a vlastně jsem si to ani neuvědomoval. Ale ty hodiny a hodiny zpravodajství, ukazující rozpad severní a střední Afriky a Středního východu mi posunuly vnímání do trochu jiného úhlu. Najednou mi došlo, jak moc jsem ohrožený, jak moc je ohrožený můj svět, jak se moji politici zabývají nepodstatnými věcmi (a to jsem vůbec nevěděl, co se v tu chvíli u nás za podivnosti děje!), a to co ovlivní naši budoucnost velmi radikálně vůbec nevnímají. Nová vlna přistěhovalců úplně změní náš svět!

Co vlastně ti všichni lidé chtějí?

Lepší budoucnost pro své děti, lepší vzdělání, víc svobody, víc spravedlnosti, lepší ekonomické zázemí pro sebe a své blízké, větší bezpečnost - prostě lepší život. To se dá pochopit. A jak může arabský muž, či africký černoch toho všeho dosáhnout, když nechce čekat na evoluční vývoj světa? Má v podstatě dvě možnosti: revoluci a odchod na území bílého muže.

Když chce arabský muž nebo africký černoch spáchat revoluci napíše na Facebook : „Hoši jdeme, do toho! Ve čtvrtek odpoledne na tuniském (káhirském, tripolském, damašském….) náměstí. Když nás bude alespoň 10 000, dřív nebo později vláda padne, a když nás zmasakrují, tak přiletí přátelé z NATO a pomohou. Nám jde přece o dobrou věc, o lepší život. Právo je na naší straně. Tak, hoši, jdeme do toho!“ A když to nevyjde úplně podle představ, může se arabský muž nebo africký černoch sebrat a odejít do Evropy, na území bílého muže.

A co chci já? Lepší budoucnost pro své děti, lepší vzdělání, víc svobody, víc spravedlnosti, lepší ekonomické zázemí pro sebe a své blízké, větší bezpečnost - prostě lepší život. To se přece dá pochopit. Jak toho mohu, já, bílý muž dosáhnout? Mohu já napsat na Facebook : „Tak, hoši, jdeme do toho! Ve čtvrtek na Václaváku, a když nás bude alespoň 10 000, tak dřív nebo později padne vláda a když nás zmasakrují, tak přiletí stíhačky NATO ….“? Je právo mé vlastní země na mé straně? Mám já kam odejít?

Když se nad světem zamyslíte z tohoto úhlu a jste při tom v Jižní Africe a máte možnost promluvit si s bílými Afrikánci, uvědomíte si, že je váš svět v ohrožení. Nemá to nic společného s xenofobií, s rasismem, či jinými nálepkami, které se tak snadno a pohodlně nalepují. Ale až se všichni asiaté, arabové a černoši v Evropě usadí, budou chtít svobodu, rovnoprávnost a spravedlnost. Ale může existovat svoboda, rovnoprávnost a spravedlnost jen pro Romy, asiaty, araby a černochy?

I já, bílý muž, chci lepší život, svobodu, rovnoprávnost a spravedlnost! Musím žádat, aby mi to vše zajistila moje vláda, protože jinou možnost nemám. Musím žádat, aby moje vláda především chránila můj svět, protože:

BÍLÝ MUŽ NEMÁ KAM ODEJÍT!