Hrozba turistice v Egyptě

Včera se objevilo v některých médiích (např. Novinky.cz) varování před hrozbami, které hrozí turistice v Egyptě od nové politické garnitury, především od strany An-Núr (Světlo), která získala ve volbách okolo 20% hlasů.  Hrozí údajně zakonzervování a znepřístupnění památek, zákaz alkoholu, přísné předpisy pro turisty ohledně oblékání a koupání atd. Silácká prohlášení tohoto typu se v Egyptě v poslední době objevují, to je pravda, ale rozhodně není důvod k panice a článkům, které mohou takovou paniku vyvolávat. Kdyby se za bernou minci bralo vše, co se objeví v prohlášeních poslanců našeho parlamentu, pak by se naší zemi turisté vyhýbali hodně z daleka.  

Dovolím si vnést do té paniky trochu klidu a argumentů.

 A)      Současná populace Egypta je cca 85 milionů obyvatel

1. 4 miliony Egypťanů pracuje v turistice přímo (hoteloví zaměstnanci, pracovníci cestovních kanceláří, průvodci, řidiči autobusů apod.)
2. 0,5 milionu Egypťanů pracuje ve státních službách napojených na turistiku (hlídači památek, pokladní apod.)
3. 2,5 milionu Egypťanů pracuje pro turistiku nepřímo jako dodavatelé (zásobování, prádelny, potravinářské firmy apod.)
4. Těchto 7 milionů pracovníků živí své rodiny, které dohromady mají více než 18 milionů členů, což je více než 20% populace

B)      Turistika je největším přínoscem zahraničních valut do země

C)      Turistika generuje pro Egypt větší profit než Suezský průplav nebo petrochemický průmysl

D)      Peníze z turistiky jsou nejpřímější peníze na cestě k zaměstnancům. Na rozdíl od plateb za Suez nebo petrochemii, které pak přerozděluje stát, jde velká část peněz z turistiky přímo lidem, kteří v turistice pracují. To se projevuje na jejich ekonomické síle, koupěschopnosti, schopnosti platit vzdělání, zdravotní péči atd.

E)      Stát má velký příjem z památek a z daní, jakýkoliv výkyv v turistice pozná ihned i státní pokladna

F)      Pokud by někdo chtěl poškodit turismus, musí počítat s tím, že Egypťané budou svou turistiku bránit i bojem na ulici

  Vyznavači islámu jsou reprezentováni dvěma hlavními politickými uskupeními.

 Islámští bratři, kteří jsou umírnění.  Zjednodušeně by se dalo říct, že mají nejblíže k tureckému způsobu vnímaní vztahu stát-islám. Od této strany nehrozí turistice v Egyptě žádné problémy. Jejich hlavním cílem je naopak zvýšení zaměstnanosti a jedním ze způsobů jak toho dosáhnout je i navýšení počtu turistů.

 Druhým uskupením je SALAFI. Uskupení, které je inspirováno ideami z Iránu a především ze Saudské Arábie. V egyptské společnosti jsou minoritou (okolo 1 milionu příznivců), což je ve skutečnosti mnohem méně, než je koptských křesťanů (téměř 16 milionů).  Ovšem představitelé islámské strany SALAFI  jsou velmi hlasití, velmi konzervativní a restriktivní – jejich snem je Egypt bez turistů, bez památek, bez alkoholu, bez bikin a plavek, bez bazénů a plážových zařízení, prostě bez světských radovánek. Jejich cílem je zákaz práce pro ženy, zákaz styku žen s vnějším světem mužů (třeba i s vlastními bratranci či švagry).  Cílem tohoto uskupení je návrat do doby starého světa, jsou proti všemu modernímu – vadí jim umění, televize, film a cokoliv moderního.

 Armáda, která i po předání moci civilní vládě bude mít v egyptské společnosti významné postavení (je jedním z největších zaměstnavatelů chudých lidí, ne-li úplně největším) je vůči SALAFI velmi nepřátelsky orientovaná, protože chce být armádou moderní a bojeschopnou a chce si zajistit dostatečný přísun peněz ze státní pokladny. Cílem armády je vytvoření civilního státu s islámem jako hlavním (třeba i státním) náboženstvím. Zároveň ovšem státu, který je vysoce tolerantní k hlavním menšinám, jako jsou koptští křesťané.

Před novým prezidentem a jeho vládou stojí několik jasných úkolů, které musí splnit, pokud chce naplnit naděje (nebo alespoň část nadějí), které lidé vložili do změny režimu:

 Zlepšit systém vzdělávání na všech úrovních a tím zlepšit možnost pracovního uplatnění větší části obyvatelstva. Často se totiž stává, že kvalifikovaná práce je k dispozici, ale nemá ji kdo vykonávat, protože není dostatek kvalifikovaný lidí.

• Vybudovat zcela od základů systém zdravotní péče, který vlastně v Egyptě neexistuje nebo je velice slabý
• Jedním z největších problémů dnešní populace je velmi vysoký výskyt rakoviny a to především u dětí, kdy je více než 100 tisíc pacientů s rakovinou bez lékařské péče
• Vytvořit nová pracovní místa a zmírnit tak vysokou nezaměstnanost. Dnes je bez práce více než 20 milionů Egypťanů
• Vybudovat dlouhodobý systém výstavby bytů, který je dalším zanedbaným a neřešeným problémem – více než 8 milionů obyvatel nemá střechu nad hlavou
• Pokračovat v reformě zemědělství, které má šanci být soběstačné, ale dlouhodobě bylo zanedbáváno předchozí vládou, která dávala přednost dovozu obilovin před zemědělskou reformou
• Zreformovat systém veřejné dopravy, který zaostal za populačním vývojem a neodpovídá potřebám pohybu pracovní síly
• A mnoho dalších a dalších problémů

Kdo z Egypťanů očekával, že stačí vyjít do ulic a vyměnit jednu vládu za druhou, tak samozřejmě musí být zklamaný, ale především mladá generace ve městech si dobře uvědomuje, že tento historický zlom není sprint přes náměstí Tahrír, ale velmi dlouhý dálkový běh od severu země k jihu a od východu k západu.

Egypťané nejsou Saudové a podle mého nedopustí, aby uskupení jako je SALAFI ovládla jejich zemi. Samozřejmě podpora Saudské Arábie těmto radikálům může hrát velmi negativní roli a může celý přechod k novému systému v Egyptě hodně zkomplikovat, ale rozhodně v tuto chvíli není důvod k propadání panice. Opatrná a obezřetná skepse je vhodná, ale to poslední co by teď lidé v Egyptě potřebovali je naše otočení se k nim zády.