Většina blogů má kritický charakter. Je to celkem logické, problémů kolem nás je tolik, že se jim nedá vyhnout. Navíc na každý problém může být mnoho pohledů z různých úhlů. Ale život není jenom o problémech a kritice. Když někdo dělá skvěle svou práci, zaslouží stejnou pozornost, i když se mu jí dostane jen zřídka.
Za poslední rok jsem byl v různých nemocnicích dohromady skoro pět měsíců a můj poslední pobyt trval 34 dnů. 34 dnů bez jídla, pokud se infuze a umělá výživa nemusí počítat mezi jídlo. Já dobré jídlo miluji a tak jsem trpěl a často vzpomínal na dobré hospody a restaurace a pochoutky, které jsem si čas od času dopřál. Čím víc jsem vzpomínal a sebemrskal se detaily, tím víc jsem si začal uvědomovat, že nemocnice a hospoda mají mnoho společného. Dobrá nemocnice je jako dobrá restaurace.
Zní to možná absurdně, ale je to fakt. Dobrá restaurace nemůže fungovat bez profesionálů, kteří zvládají své řemeslo. Dokonalý interiér a skvěle vybavená kuchyně a bar, nemusí znamenat vůbec nic, bez dobrého kuchaře a dobré obsluhy. Stejně tak dokonale vybavená nemocnice nemusí znamenat vůbec nic bez dobrého zdravotnického personálu, dobrých lékařů a dobrého manažerského zázemí. A vynikající restaurace stejně jako vynikající nemocnice musí mít ještě něco navíc. Musí vám dát pocit, že jste vítaným a váženým hostem, váženým a důležitým pacientem. Ta nezměřitelná emoce, ten tolik osobní a subjektivní pocit, to je rozdíl mezi dobrou a vynikající restaurací, mezi dobrou a vynikající nemocnicí.
Pokud ležíte v nemocnici dlouho, uvědomíte si, že lékaři a zdravotnický personál jsou v práci v podstatě pořád. I v tom se provoz nemocnice podobá provozu restaurace, je nesmírně náročný na čas personálu. Když zajdete do vynikající restaurace, je to pro vás tak trochu mimořádná záležitost, chcete si to užít. Když ve vás obsluha vyvolá pocit, že jsou všichni rádi, že vás vidí, že vám mohou sloužit, že je to pro ně také tak trochu mimořádná záležitost uvítat vás v jejich restauraci, je vám moc dobře a jídlo i pití si užíváte o to víc. Když musíte ulehnout v nemocnici, je to pro vás vždycky mimořádná záležitost. Pokud ve vás lékaři a zdravotnický personál vyvolá pocit, že jste pro ně důležitým pacientem, že je pro ně mimořádná záležitost starat se právě o vás, všechny záležitosti, které vás v nemocnici čekají, se snáší mnohem lépe. Ovšem v restauraci i v nemocnici je to, co je pro vás mimořádné pro personál každodenní běžná věc. Nepodlehnout únavě a rutině musí být hrozně těžké, nacházet každý den novou a novou motivaci musí být hrozně těžké. Pokud se najdou lidé, kteří nám přesto dokáží poskytnout pocit mimořádnosti a důležitosti, zaslouží si úctu a respekt.
Měl jsem to štěstí, že jsem za poslední rok potkával v Ústřední vojenské nemocnici právě takové lidi a rád bych jim takto veřejně poděkoval. Tým pana MUDr. Ing. Filipa Závady, Ph.D. z oddělení gastroenterologie, který se o mě staral průběžně celý rok, tým pana doc. MUDr. Františka Běliny, CSc., který mne operoval a tým pana MUDr. Jiřího Pudila z jednotky intenzivní péče, zaslouží veliký respekt a úctu.
Vedle lékařů chci moc poděkovat sestřičkám a ostatnímu personálu na jednotce intenzivní péče. Jsou nejen profesionály, ale mají navíc onen dar dát vám pocit mimořádnosti a důležitosti, který vám pomáhá překonat bolest a frustraci. A to přesto, že je pro ně bolest pacientů každodenním chlebem a starost o těžce nemocné pacienty je nesmírně těžkou prací.
V jednom se ovšem vynikající nemocnice od vynikající restaurace liší. Do vynikající restaurace se chcete vracet, chcete si znovu a znovu užít nejen dobré jídlo a pití, ale i atmosféru a vše ostatní co k vynikající restauraci patří. Tím, že se vracíte, vlastně děkujete za svou minulou návštěvu. Do vynikající nemocnice se vracet nechcete, raději se jí vyhnete a doufáte, že vaše poslední návštěva byla opravdu poslední. Nezbývá tedy než poděkovat alespoň takhle:
MOC DĚKUJI!!!!
