Češi zadržení v Zambii = ostuda české diplomacie (pokračování)

Když jsem před měsícem napsal blog na téma tří Čechů, kteří byli zadrženi v Zambii pro naivní hloupou chybu, a odmítal jsem házet vinu za vzniklou situaci na Zambijskou stranu, obvinili mne někteří lidé z hlouposti a zaujatosti proti Ministerstvu zahraničních věcí. Psal jsem ale hlavně o nefungující ochraně občanů České republiky v rámci EU, kdy jsem všem ukradení.

Ministerstvo po dlouhém a neomluvitelném váhání vyslalo do Zambie svého emisara. Psalo o tom tehdy na svém webu:

„24. 11. 2011 / 11:05

Ministerstvo zahraničních věcí ČR informuje, že dnes začal jednat v Lusace zvláštní zmocněnec ministra zahraničních věcí, náměstek Vladimír Galuška. Je pověřen jednáním se zambijskými představiteli a setká se také se třemi zadržovanými občany České republiky.

Výsledky cesty zveřejníme po skončení rozhovorů během odpoledne 25. listopadu.“

Tato hláška je na webu Ministerstva zahraničních věcí doposud. A NIC VÍC!!! Ministerstvo si ani nedalo tu práci, aby dodrželo, co v tomto prohlášení slibuje – tedy zveřejnit výsledky rozhovorů emisara Vladimíra Galušky. Aby zavřelo ústa médiím, prohlásilo Ministerstvo, že si je jisto tím, že na Vánoce budou zadržení Češi doma.

V té samé době, ale místní zambijské noviny psaly celkem jednoznačně, že si místní zástupci spravedlnosti nenechají do své práce mluvit. Lhali místní novináři, nebo nemluvilo pravdu Ministerstvo zahraničí?

Pár dnů po slibu, že zadržení budou doma na Vánoce, vypustilo Ministerstvo zahraničí novinářům drobnou zprávičku o tom, že byl zabit syn zambijského ministra vnitra. Začalo se budovat alibi pro případ, že se propuštění nezdaří vyjednat.

Ministr zahraničí pan Schwarzenberg v minulých týdnech několikrát „zabojoval“ za práva utlačovaných po celém světě. Naposledy při návštěvě Dalajlámy a při svém hodnocení voleb v Rusku. Je to jistě úctyhodná snaha zastat se utlačovaných, to bezesporu, ale pan kníže by si měl uvědomit, že už není pouhou soukromou osobou, ale že je také Ministrem zahraničních věcí České republiky a má tedy mít hlavně starost o své občany v zahraničí, kteří se ocitli v nouzi. Až bude dnes mluvit pan kníže na pohřbu prezidenta Havla a bude jistě právem vzpomínat na jeho neutuchající starost o všechny disidenty na světě, měl by sám sobě připomenout, že tři občané čekají na jeho pomoc. Pravda, nejsou to žádní disidenti, jsou to jen tři obyčejní turisté v nouzi.

Liknavost pana Ministra zahraničí a liknavost jeho úřadu velmi ostře kontrastuje s postupy jiných evropských ministerstev zahraničí – např. britského v případě únosů britských občanů v Keni nebo německých v podobném případě v Jemenu.

Je mi velmi líto rodin zadržených Čechů a dovedu si představit jak asi „hrdí“ jsou na to, že jsou občany této země. Nezbývá než apelovat na slušnost úředníků Ministerstva zahraničí, kteří snad mohou vyvinout vlastní iniciativu a mohou svému šéfovi připomenout slib, že zadržení budou na Vánoce doma.