Existuje vůbec něco tak neuchopitelného jako je zásadovost v politice? Politika je umění možného a pragmatický přístup ke každodenní politice je téměř nutností. Lze vůbec v takovémto prostředí udržet nějaké osobní zásady nebo je nutné velmi pružně reagovat na vyvíjející se situaci?
Ač mnozí politici nedají dopustit na své pevné zásady přece jen jsou nuceni okolnostmi na své proklamované zásady tu a tam zapomenout. Jako první příklad se přímo nabízí osoba prezidenta republiky.
Pan Klaus vystupuje často jako zastánce takzvaných konzervativních hodnot. Bez ohledu na to co si pod touto poněkud vyčpělou nálepkou lze dnes představit. Často ve svých vystoupeních zdůrazňuje takzvané rodinné hodnoty. V souladu s tímto je znám jeho negativní názor na registrované partnerství osob stejného pohlaví a odlišné sexuální orientace. Když opomeneme skazky poněkud bulvárního charakteru které se šíří z podhradí z oblasti Gay klubů o samotné sexuální orientaci prezidenta, nelze než se podivit nad některými skandály pana Klause s mladými blond studentkami. Obzvláště pikantním se pak jeví skandál několik týdnů po zvolení do funkce prezidenta na druhé funkční období. V úvodní řeči se přímo bil v prsa jako poslední voják na stráži rodinných a konzervativních hodnot. Jak si je pan prezident představuje v reálu ukázal vzápětí. Bez ohledu na to zda jsou tyto skandály skutečné nebo mají pouze odvrátit pozornost od neujasněné sexuální orientace pana Klause, v každém případě jde o pokrytectví nejvyššího řádu.
Pokud se budeme bavit o pokrytectví osoba prezidenta republiky nám začne vyčnívat do prostoru v celé své obludnosti. Jeho vztah ke Komunistickým stranám všeho druhu je obecně znám. Nejen z jeho obvyklých mobilizačních kampaní proti rudému nebezpečí. Dokonce i komunistická minulost některých adeptů na různé posty ve státní správě neunikla pozornosti tohoto komunistybijce. Například dvouletá účast v KSČ pana Teličky byla trnem v oku pro pana Klause. Samozřejmě jeho odsudky jsou jako vždy silně diferencované. Například komunistická minulost pana Tlustého panu prezidentovi nevadila ani náhodou. Smutným faktem dodnes zůstává symbióza ambiciózního politika Klause a Komunistické strany při první volbě prezidenta. Rovněž pan Klaus zůstává prvním českým prezidentem který pozval předsedu KSČM na hrad. O tomto žalostném a neradostném prvenství je neradno nahlas hovořit, přesto zůstane už navždy panu čestnému předsedovi ODS na triku.
Přesto by se jistě našly oblasti ve kterých je pan Klaus skutečně zásadový. Fakt, že mně momentálně žádná taková oblast nenapadá nic nedokazuje. Přesto bych se ještě rád vyjádřil k jeho zásadovému postoji, který deklaroval v období po volbách do Sněmovny v roce 2006. Jeho slavná věta ve které slibuje, že nebude jmenovat žádnou vládu založenou na hlasech politických přeběhlíků je dodnes k smíchu každému slušnému člověku, ostatně jako celá osoba tohoto politického prostituta. Nabízí se otázka zda v republice v jejímž čele stojí tato směšná karikatura "zásadového" politika, lze očekávat alespoň elementární zásady politické slušnosti a korektnosti. Bez ohledu na současnou politickou praxi kdy se politický názor vyjadřuje místo slovy házením vejci případně dlažebními kostkami, si stále myslím, že většina slušných lidí v tomto státě má stále navrch i když nejsou zrovna příliš slyšet. Jejich hlasy zanikají ve válečném ryku rachotících předvolebních kampaní. Já osobně tomu věřím, i když jsem považován za bláznivého a naivního snílka.
Zásadovost v politice je věc užitečná, nicméně ony zásady by se neměly týkat oblastí, které by mohly ohrozit ambice na vyšší politické posty. V tomto případě platí známý Chelčického výrok"Co je dovoleno Bohovi není dovoleno volovi".
