Za co, panebože, za co?

Trestáš tento prostý lid. Kdo by neznal tuto populární hospodskou odrhovačku vskutku českého slavíka Tomáše Kluse. 

Bohužel, ta otázka je položena úplně špatně. Ale za to je taková ryze česká. Její autor získal titul českého slavíka zcela právem. Jen opravdový Čech dokáže napsat píseň zosobňující hospodské nadávání typického Čecha a ještě v něm zkritizovat, že Češi jen nadávají u piva. Základní potíž je v tom, že Pán Bůh je v tom naprosto nevinně. Tenhle prostý lid se v posledních 26 letech demokracie trestá úplně sám. Asi je to takový tvrdý masochismus Lvovského typu. Někdo moudrý kdysi řekl, že šílenství je dělat věci stále stejným způsobem v očekávání jiných výsledků. Vypadá to, že většina českých voličů je šílená. Volit stále stejné typy politiků a doufat, že tyhle čtyři roky nastane ta kýžená změna asi není úplně normální. Ono demokracie totiž není jen způsob hlasování, ale hlavně způsob myšlení a jednání. Hlasovací právo není jen pasivní, ale také aktivní. Změnu za nikoho nikdo neudělá. Pokud chce člověk změnu, musí ji provést sám. Jenže na to jsou Češi patrně příliš pohodlní. A hlavně nemají rádi osobní odpovědnost. Ví co by se dělat mělo, ale tak nějak doufají, že se najde někdo, kdo to za ně udělá. A hrozně se diví, že se nikdo takový ne a ne najít. 

Na jednu stranu tvrdí, že politika je svinstvo, politici jsou zkorumpovaní a v politických stranách není nikdo slušný a poctivý, ale na druhou stranu jdou a těm lidem hodí svůj hlas. Proč? No, aby nevyhráli ti druzí, protože ti jsou ještě mnohem horší. Veřejně tvrdí, že politika je špinavá věc a každý kdo do ní jde je zákonitě darebák, co si chce nahrabat a potom se diví, jak je možné, že do politických stran nevstupují slušní a poctiví lidé. Co by je asi tak mohlo lákat? Aby je kde jaký hlupák ocejchoval jako politika? Rozuměj proradného lumpa. Protože každý slušný člověk se přece politice vyhýbá, to ví každý. A proto také slušní a poctiví lidé jdou k volbám a volí ty politické darebáky. Či sedí doma na zadku a o cizí se nestarají. A nadávají v pajzlu u  piva, kde očekávají, že to za ně vyřeší ta jednotka rychlého nasazení, rytíři z Blaníku. Tedy slovy klasika Tomáše Kluse. Říct já se o politiku nezajímám je v jistých kruzích považováno za známku vytříbeného vkusu. Bohužel ti co se o politiku nezajímají, musí vždycky žít podle pravidel, která určují ti, co se o politiku zajímají. Řešení není snadné. Občan se musí zajímat o dění kolem sebe. Angažovat se v místní politice. Vstupovat do již existujících politických stran či dokonce zakládat nové. Musí obětovat vlastní čas a dokonce vlastní peníze. Jinak se nic nezmění. Jasně, kde má dnes normální občan sehnat volný čas a peníze. Bude si muset poradit a nebo dál volit ty co volný čas a peníze mají.  

Takže ne. Ten Klusův hospodský song rád nemám. Je takový česky alibistický. My nic, my češi, my muzikanti. Každý národ má jen takovou vládu jakou si zaslouží a bůh s tím nemá co dělat. Kdybych měl zvolit nějakou myšlenku z textu českých populárních písní, která vystihuje současnou českou, politickou situaci, nevybral bych si píseň Pánubohudooken. Našly by se jiné. Ze skladby První signální skupiny Chinaski bych vybral myšlenku, jaký si to uděláš, takový to máš. Což se k současné situaci hodí opravdu dobře. Ovšem jeden song se k českému prostředí hodí mnohem více. Duet Davida Kollera a Barbory Polákové. S příznačným názvem:  

"Sami" 

"Jsme v prdeli, můžem si za to sami,jsme v prdeli, zvolili jsme je sami" 

https://youtu.be/QXa-_ouyTbY 

Nic výstižnějšího už nikdo nenapsal. Pán Bůh za to nemůže. Můžem si za to sami. Není divu, že tuto skladbu rádia nehrají. A není to jen tím expresívním textem. Je to hlavně tím, že to odhaluje podstatu problému této země a jejich občanů. A některé pravdy obyvatelé této republiky neradi slyší.