Existuje vůbec absolutní svoboda slova? A je vůbec skutečně tak nutné omezovat svobodu slova, ať už zákonnými prostředky nebo formou autocenzury? Je první dodatek americké ústavy vzorem pro všechny toužící po absolutní svobodě slova?
Svoboda slova je u nás omezována přímo zákonem. Tak zvané šíření nenávisti proti určitým skupinám obyvatel je u nás a nejen u nás dokonce trestným činem. Je toto omezení skutečně nevyhnutelné. Jsou Evropané opravdu geneticky předurčeni k náchylnosti na šíření nenávisti než například Američané?
Osobně se domnívám, že svoboda slova je právo stanovené ústavou a všeobecnou deklarací lidských práv. Jako takové by nemělo být omezováno z jakéhokoliv, třebas i zdánlivě dobrého, důvodu. Svoboda slova musí být absolutní. Dokonce se dá říct, že musí být absolutní nebo žádná. Jakékoliv omezení je nepřípustné.
Je to prosté. Slovo ať už jakkoliv nenávistné, ještě nikoho nazabilo. Slovo je svobodné vyjádření myšlenky. Když budeme zakazovat slova je to pouze začátek k tomu začít zakazovat myšlenky. A jsme na počátku zrůdného Orwelovského světa se kterým mají mnozí z nás své neblahé zkušenosti. Myšlenky ve své podstatě zakazovat nelze. Každý kdo vyrůstal před rokem 1989 si pamatuje tu podivnou a dětským vnímáním nepochopitelnou situaci kdy je možné doma říkat něco jiného než na veřejnosti. Zdálo by se že listopadem roku 1989 tato podivná a schizofrenní situace skončila. Bohužel není tomu tak a to podivné pokrytectví nabírá na síle. Přitom to začalo tak slibně. Na začátku devadesátých let skinhedská kapela Orlík prodávala desetitisíce desek s texty typu Bílá liga. Šlo o zjevný rasismus, nicméně právě nedávná zkušenost s totalitním režimem umožnila existenci této rasistické subkultury. Nikdo se neodvážil zasáhnout aby nebyl obviněn z cenzury. Přitom paragraf o zákazu šíření rasové nenávisti existoval už v komunistickém trestním zákoníku. Rasismus vyrůstá v omezené xenofobní společnosti plné předsudků, které se dědí z generace na generaci. Aby bylo možné odhalit otevřeně tyto předsudky je nutno vědět s kým máme tu čest. Bez svobodného vyjádření názorů a myšlenek to není možné.
Díky omezování svobody slova a trestání veřejných vystoupení se z odporné společnosti vyznávající rasistické názory stala pronásledovaná menšina, jejíž členové mají díky tomu pocit jakési výlučnosti a vyjímečné pospolitosti. Jenomže rasismus vyrůstá z obrovského podhoubí předsudků, které děti přebírají od rodičů a prarodičů, mnohdy i nevědomky. Kvůli tomu máme v senátu političku, která byla usvědčena z otevřeného rasismu. Senátorka Liana Janáčková to se svými názory dotáhla hodně vysoko. A fakt, že ji senát nevydal ke stíhání svědčí pouze o tom, že její názory nejsou v senátu rozhodně v menšině. Právě z důvodu existence těchto osob je nutná absolutní svoboda slova. Prostě jenom proto, aby se politici a v poslední době hlavně političky nehalily do hávu demokratů, kteří zastupují své voliče a jde jim pouze o jejich dobro a mohli svobodně vyjádřit jaký hnůj se vyskytuje v jejich dutině lebeční. Prostě je třeba aby se svobodně přihlásili ke svým předsudkům a odhalili tak mezery ve svém vzdělání. Takhle vytváříme politickou vrstvu, která svůj rasismus a xenofobii maskuje do vlasteneckých a národních hesel a frází. Svoji zděděnou homofobii maskuje ochranou konzervativních a rodinných hodnot. Svoji snahu vyhnout se veřejné kritice ze strany sdělovacích prostředků halí do mlhy ochrany práv obětí. Svoji bezmeznou touhu po moci ochranou veřejných zájmů svých voličů.
Myslím si zkrátka, že absolutní svoboda slova by přinesla více svobody pro všechny. Často se hovoří o znavažování obětí holocaustu prostřednictvím šíření takzvané Osvětimské lži. Skutečně bude pro oběti lepší když hlupáci, kteří této lži věří budou za své názory vězněni, zatímco jejich příznivci budou doma učit primitivnímu antisemitismu své děti. Své diskuse ukončí slovy hlavně o tom nikde nemluv.
