Premiérem snadno a rychle-metoda Michala Haška.

Cesta k premiérskému křeslu je ve standardní demokracii opravdu dlouhá a strastiplná. Takový premiér musí mít za sebou plno práce. Musí se vypracovat na předsedu velké politické strany, která je schopna vyhrát volby a sestavit sama vládu, případně sestavit koalici s většinou v parlamentu. To není nic lehkého. Když si vezmeme, jen třeba takové Rakousko. Největší rakouska politická strana, Lidová strana, má 700 tisíc členů! Zkuste přesvědčit tolik členů, že zrovna vy jste ten pravý na předsedu strany. Rakouská sociální demokracie má těch členů celých 300 tisíc. Je to sice méně, ale dostat se do křesla předsedy strany není o mnoho jednodušší. To Česká republika je úplně jiná liga, tedy ve srovnání s našimi jižními sousedy a jejich úrovni demokracie a politické kultury, spíše okresní přebor! Komunisté mají asi 50 tisíc členů, Lidovci 40 tisíc a ČSSD asi 24 tisíc.   

Samozřejmě ve srovnání s hvězdnou pěchotou České politické scény typu TOP 09 se svými tisíci členy či Úsvitem přímé demokracie Tomia Okamury, kde velký vůdce musí osobně schválit každého člena a počet členů tak narostl do obdivuhodného počtu asi čtyř stovek, je to furt docela dobrá účast. Nicméně Evropská liga je zatraceně daleko a o Lize mistrů si mohou české politické strany jen nechat zdát. V takto mizerném konkurenčním prostředí, potom není divu, že se do čelných stranických funkcí může snadno dostat kdejaký odpad. A situace potom nahrává i exotům a jejich turbo metodám, jak se rychle a bezbolestně dostat k moci. Protože slovy klasika, mít absolutní, neomezenou moc je lákavé, ale spravovat a řídit stát je nuda a otrava, a nikdo to nechce. 

Stát se v takovém politickém prostředí sběratelem moci, vlivu a funkcí není nic těžkého. To kam to vede, když ambice přerostou rozum, nám předvedl v celé své ohavnosti jistý Michal Hašek. Jeho jednoduchá až lidově (s)prostá metoda jak se stát ze dne na den premiérem a přeskočit či obejít všechny ty blbé, zdlouhavé, zkrátka běžné demokratické formality, málem slavila úspěch. Hašek není zrovna politik, který by vzbuzoval ve voličích důvěru. Jeho projevy jsou dílem mistra, bohužel jeho praktická činnost už věrohodnost příliš nezvyšuje. Jeho mocenské ambice, které se nejlépe projevují podivnou zálibou ve sbírání různých funkcí, jsou námětem k mnoha vtipům. Traduje se, že tento fakt mimořádně pracovitý politik okupuje v současnosti asi 29 nejrůznějších stranických, společenských, politických, ale i volených funkcí. 

Je to dost hloupé ve světle faktu, že jako poslanec sněmovny má absolutně nejvyšší míru absence na zasedání. Ale to by nemělo být na překážku. I nejhůře docházející senátorka z ODS Filipi, loni úspěšně obhájila svůj mandát. A co se počtu společenských funkcí, nemůže se Hašek ani zdaleka měřit se svým pražským, stranickým kolegou. Karel Březina je naprostý fenomén v této oblasti. Výškou platů a odměn za tyto funkce se ovšem Haškovi rovnat nemůže. Jen platy poslance a hejtmana dají dohromady hezkou sumičku do rodinného rozpočtu Haškových. Pravda říká se, že jeden z těchto platů odevzdává náš šikula na charitu. Bohužel vypadá to, že jde, podle vzoru jitrnice z filmové pohádky Obušku z pytle ven, o charitu jakou svět ještě neviděl! 

Podstata Haškovy metody jak se státi premiérem, spočívá v ignorování pravidel standardní demokracie a slušného chování. Tedy je realizovatelná zejména a vlastně jen v Česku. Hašek se pravda nebojí jít ani do běžného demokratického způsobu boje. Přiznejme si však, že tento styl mu příliš nejde. Jeho kampaň na předsedu strany v letech 2010 - 2011 k jeho zvolení nevedla. I když se profík v této oblasti Jaroslav Tvrdík, opravdu snažil. Jenže je marné vymýšlet strategii a psát projevy, když to kandidát kazí svým nevhodným chováním. Jeho nebývalá snaha vlézt hluboko do zadku vládě Nečase, Kalouska a Bárty nenašla příliš mnoho obdivovatelů mezi kolegy straníky. A přispěla k porážce Haška a jeho křídla na brněnském sjezdu v roce 2011. A Sobotka zvítězil. 

Stejně jako o dva roky později na ostravském sjezdu. V druhém případě nemohl ani další rektolezecký, Haškův výstup do traktu samotného Miloše Prvního, z vůle lidu prezidenta a hlavy namazané. Toto představení však mělo repelentní účinek nejen mezi delegáty sjezdu, ale bohužel také na české voliče ve sněmovních volbách. To, že se nepochybně chystá ze strany mistra Zemana a jeho tovaryše Haška podraz proti demokraticky zvolenému předsedovi strany se silným mandátem k povolebnímu jednání o sestavení vlády od delegátů sjezdu, bylo zřejmé už dlouho před volbami. Začal to už známý výrok Velkého Miloše o tom, že sestavením vlády pověří představitele vítězné strany. Nikoliv tedy nutně předsedu. Jasný vzkaz voličům. 

Volte si Sobotku, ale premiérem bude můj kůň. Komu by se potom chtělo házet lístek do urny s číslem jedna? Voličům se sice opravdu mohl líbit politický program ČSSD. Bohužel důvěra v to, že tento program budou nadšeně realizovat lidé jako Hašek, Škromach, Tejc, Urban a další Haškovi Zemanovci byla minimální. To, že se Sobotka v rámci deklarované jednoty strany vyhýbal konfrontaci s Haškovým křídlem jej stálo nejméně 10% hlasů ve volbách a možnost sestavit funkční levicovou vládu s levicovým programem. Haškovi o hlasy nikdy nešlo. Voliči jsou pro tuto sortu lidí jen zbytečná havěť. Jakýsi volitelný doplněk. Haška zajímá moc, vliv, funkce a přístup k veřejným penězům. Ne nějací hloupí voliči. Tedy ti co nepochopili jeho génia a furt volili toho Sobotku. 

Napomohl tomu i sám předseda, když v případě vyslovení důvěry podivné Zemanově vládě nakonec ustoupil ze svých zásad. Spiklenci si jen na hradě potvrdili známou věc, že Sobotka je slaboch na kterého stačí jen trochu zadupat a dotyčný se posere a udělá co se mu řekne. Překvapení spiklenců nad proměnou toho doposud bojácného králíčka, v tygra, který si fakt umí dupnout a taky pořádně zařvat, muselo být obrovské. Asi stejně jako to bylo překvapení pro většinu občanů tohoto státu. Převrat na Předsednictvu strany zkrátka Haškovi nevyšel. Přitom stačilo, aby Sobotka odstoupil a náhle měla ČSSD zcela nového předsedu Michala Haška, aniž by si ho měla šanci demokraticky zvolit a tato země by měla nového premiéra oddaného a podporovaného hradem. 

O volební výsledky šlo vážně až v poslední řadě. Vždyť prezident může premiérem jmenovat prakticky kohokoliv. Nějaké výsledky voleb v tom vážně nehrají žádnou podstatnou roli. Důkazem je vláda premiéra Rusnoka, ve které sedí plno ministrů ze strany SPOZ, která obdržela závratných asi 1,5% hlasů českých voličů. I kdyby neobdrželi ani jeden hlas, mohou tu veselé vládnout dál. Metoda Michala Haška, jak se stát premiérem snadno a rychle by příště mohla fungovat. Doufejme, že příště už nebude mít někdo jeho charakteru možnost získat tak vysoký post v oblasti moci výkonné. Ale nezapomínejme, že v českých politických stranách se to takovými Hašky jen hemží!