Pravicová svoboda jednoho na úkor jiného

Všiml jsem si, že v dnešní době vzrušených diskusí o problému imigrace se projevuje zajímavý rozdíl ve vnímání svobody mezi příznivci pravice a levice.  

Zatímco pravicoví vyznavači neoliberalismu bojují za tzv.volný trh a volný globální pohyb kapitálu a zboží, pokud možno bez omezení, v případě volného, globálního pohybu osob už jejich liberalismus není tak radikální. Je zábavné sledovat jak ti, kteří mají plná ústa svobody a volného pohybu kapitálu a zboží, žádají razantní omezení svobody pohybu a tvrdé omezení práva osob na volný pohyb. Tento paradox je následkem zvláštního pojetí pojmu svoboda u osob zejména pravicové politické orientace. Ostatně to, že svoboda pro jednoho znamená současně tvrdé omezení svobody pro ostatní není v lidské historii nic nového.
Už ve starém Řecku byla svoboda občanů vykoupena nucenou prací a nesvobodou otroků. Řečtí svobodní filozofové, vědci a umělci mohli existovat jen proto, že na každého z nich pracovalo i několik desítek otroků. Tedy osob naprosto zbavených jakékoliv osobní svobody. A pokračovalo to dále. Umělci, vynálezci a příslušníci inteligence mohli být ve středověku svobodni jen díky příspěvkům aristokracie, která žila z práce nevolníků. Dokonce i na konci 18.století, kdy vznikala Deklarace nezávislosti je pravděpodobné, že inkoust, kterým byla psána přinesl jejím svobodomyslným autorům, otrok. Ostatně názor, že černí otroci původem z Afriky jsou lidmi jen ze tří čtvrtin, nebyl mezi tvůrci americké ústavy ojedinělý. A u některých lidí přetrval až dodnes.
Pravicové pojetí svobody jednoho na úkor svobody jiných je zajímavým paradoxem. Pravda hodně to deformuje samotný význam slova svoboda. Svoboda v levicovém pojetí, tedy svoboda pro všechny bez omezení  jak ji symbolizuje heslo Velké francouzské revoluce, volnost, rovnost, bratrství, má zcela jiný význam. Levicová, tedy skutečná svoboda není založena na omezování svobody jiných. Člověk může být svobodný aniž je jeho právo na svobodu vykoupeno utrpením a omezením svobody ostatních. V tom spočívá princip rovnosti. Všichni lidé na této planetě mají zkrátka mnohem více toho společného, než toho co je od sebe odlišuje. Musí si tedy být ve svých právech rovni. A to přesto, že žádní dva lidé nejsou stejní. Jejich nárok na práva a svobodu stejné jsou.
Zrušení kvot na dovoz zboží ze zemí mimo evropskou unii na konci 20.století bylo zejména pravičáky považováno za zvyšování svobody. Je pozoruhodné, že zrušení kvot na volný pohyb osob z oblastí mimo evropskou unii už takovou podporu Svobodných příznivců pravice ani zdaleka nemá. Inu, je snadné být svobodný, když tuto svobodu zajišťuje masa lidí, kteří jsou osobních svobod zbaveni. Ale je to vůbec ještě svoboda?