O čem příznivci ODS nemluví!

      Existuje řada témat o kterých kovaný příznivec, potažmo volič ODS nemluví. Velký bratr tyto témata nedoporučuje, neboť kritická vyjádření na adresu vlastního spolku dokonalých by mohlo zcela nezdravě posílit úředně stanoveného veřejného nepřítele číslo jedna. A podle starého komunistického a zcela nového občansko-demokratického hesla "Kdo nejde s námi jde proti nám". Proto některá témata nejsou doporučována a jsou vyhlášena za obecně přijímaná tabu mezi přiznivci té jediné správné a dokonalé strany.

 Mezi jedno ze zakázaných témat patří minulost politiků ODS před rokem 1989. Správný modrý volič je samozřejmě pevně přesvědčen, že ODS je složena pouze z naprostých a čistých demokratů, kteří do roku 1989 žili utlačováni pod jhem velké státostrany. Po roce 1989 puklo vejce a vylíhnul se nám z něj pravý Občanský demokrat. Je samozřejmě nezbytné, aby byla minulost politiků ČSSD řádně přetřásána a nikdo z dokonalých nezapomene poukázat na komunistickou minulost politiků nenáviděného protivníka. Tato situace byla obzvláště pikantní v období, kdy šéfem poslaneckého klubu ODS byl komunista Vlastimil Tlustý, který to dotáhnul až na prvního neokomunistického ministra financí. I v tomto období příznivci modrého ptactva neopomněli kritizovat otevřeně minulost protivníků a přitom o minulosti nejvyššího poslance své strany taktně mlčeli. Taková malá ukázka hezkého modrého doublethinku. A nebo lépe ryzího a nefalšovaného českého pokrytectví. Samozřejmě Vlastík není jediný z poslanců modrého ptáka, který si zalaškoval s komunistickou mocí. Zbývající si tuto zkušenost odbyli v mladším věku v šedesátých letech. Ale tichounce, neboť o tom se nahlas nemluví!

      První polovina devadesátých let minulého století, kdy byla u moci malá modrá státostrana a Velký Vašek-klasa chlap je období, které halí v myslích dokonalých mlhavý opar milosrdné ztráty paměti. Nekritický obdiv Václava Velikého k podvodníkovi celosvětové úrovně Viktorovi "Harvard" Koženému je dalším tématem o kterém není radno mluvit v kruhu dokonalých. Přitom obzvláště slova Velkého o tom, že potřebujeme více podnikatelů Viktorovy úrovně se zpětně jeví jako velmi zábavná a přitom opravdu prorocká slova! Kupónová privatizace také není zrovna téma, které by sbíralo body v oblasti popularity diskusních příspěvků. Je možné být na toto období pyšný, neboť po dlouhých letech se opět našlo české slovo, které obohatilo světové jazyky. Krásné a libě znějící české slovo tunelování! Také populární bankovní socialismus, kdy státní banky půjčovaly obzvláště všem pilným a pracovitým českým podnikatelům horentní sumy a velkoryse tyto dluhy nepožadovaly splácet není také ničím zajímavým o čem by průměrný příznivec ODS rád mluvil. O trapném účetním triku, kdy se špatné úvěry odsunou do Konsolidační banky mimo státní rozpočet se také ve slušné společnosti nemluví. Chlubit se vyrovnaným rozpočtem je potom hračka. Průšvih s mrtvými sponzory ODS z Maďarska a ostrova Madagaskar je téma trapné stejně dnes jako před lety.

      Období po Sarajevském atentátu je také doby zábavná, ale ne pro příznivce modrého absolutismu. V této době přitom vznikll onen malý kultík osobnosti, která je neomylná skoro jako osoba Josefa Vissarionoviče ve světových dějinách. Voliči jiných stran jsou často obviňováni ze ztráty paměti co se týče období před rokem 1989. V případě období v letech 1990-1998 se naopak tato ztráty paměti stává nanejvýše žádoucí. Pozoruhodné je v souvislosti se začátkem divokých devadesátých let, že se nemluví o některých základech či pilířích našeho současného daňového systému, respektive o jeho tvůrcích. Mezi živnostníky a podnikateli je českou národní tradicí svorně nadávat na výši odvodů na sociální a zdravotní rádoby pojištění. Přitom tento systém odvodů a jeho procentuální výše tu existuje nejméně od poloviny roku 1992. Kluci s hlavami plnými vajec místo argumentů by tento vynález zkázy rádi připsali veřejnému nepříteli číslo jedna, ale bohužel to nejde. Pod tímto paskvilem je podepsán tehdejší federální ministr financí pan Václav Klaus. O čem se vůbec nemluví je proč ODS s těmito odvody a jejich výší nic neudělala, když byla u moci.

      Inu bylo to proto, že měla naprosto jiné starosti. Například další z tabuizovaných témat a to stamiliardové daňové úniky, především z takzvaných lehkých topných olejů. Stačilo přidat do zákona jedinou větu jako to udělali na Slovensku a k těmto ostudným únikům by vůbec nemuselo dojít. Většinu ve sněmovně však měla ODS, která jak je jejím zvykem taktně mlčela. Skoro by se dalo říct, že si chtěla zabezpečit vznik vrstvy pilných a pracovitých podnikatelů jako budoucích sponzorů strany. K zákonům měla tato strana vždy velmi svérázný přístup. Není divu. Velký vyhlásil tezi, o neviditelné ruce trhu a právní řád České republiky poslal s pohrdáním do kytek.

      Když už se začínáme pohybovat ve druhé polovině devadesátých let je možné zmínit se o předvolební kampani do parlamentních voleb. Tehdy byl jedním z významných sponzorů modrých pracovitý podnikatel z Prahy, přítel řady politiků ODS té doby včetně nedávno proslulé Lucie T. Z tohoto svérázného podnikatele by řada modrokošiláčů ráda udělala socana se zálibou ve střelbě na veřejných místech. Hovořím o panu Bohumíru Ďuričkovi o jehož minulosti sponzora ODS se od jisté doby nemluví! Ale o tom jaké měli starosti politici ODS v devadesátkách se dnes můžeme dočíst i v populární literatuře faktu. ČSSD je strana, kterou by příznivci dokonalého světa rádi nějakým způsobem spojili s organizovaným zločinem. Dokonce už se mezi kluky a holkami, svatými bojovníky od Anděla bere tato skutečnost za naprosto nesporný fakt. Pravda skutečné důkazy chybí, ale s takovou maličkostí si dokonalí příliš nelámou hlavu. Chápu, přemýšlení dělá vrásky a když může být premiérem tupec s IQ tykve pan Mirek tak proč ne kdokoliv z dokonalých. Když M.Borman vypustil před minulými volbami džina jménem Kubice z proslulé Kubiceho skříňky rád by, aby na tom jeho pamfletu bylo alespoň zblo pravdy.Když se ukázalo, že celá "tajná" zpráva byl obyčejný žvást na úrovni mluvícího psa a návštěvníků z jiných planet, přesto si plukovníka kluci z grémia hýčkají. Jsme přece v Česku a není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Proto je patrně nejprodávanějším deníkem u nás Blesk a Mladá Fronta včera, dnes a zítra.

      To, že jsme tu více než dva roky měli ministra vnitra, který byl prokazatelně na výplatní listině skutečného vekslácko-mafiánského šéfa Mrázka, je rovněž tématem o kterém se nemluví. Mohlo by to posílit veřejného nepřítele. Věřte mi, už jej to posílilo! Komu to, ale rozhodně neprospělo je důvěryhodnost policie. O tom, že se na stejné výplatnici jako nechvalně proslulý korunní princ ODS Íčko nacházelo i neméně známé Téčko už ani nehovořím. Tento exkomunista a exšéf poslanců ODS proslul ve svém krátkém ministerském období pouze tím, že vyhodil svého náměstka pro rozpočet, který na ministerstvu financí pracuje od roku 1982. Paradoxem je to, že se tento náměstek stal ministrem financi o necelé 3 roky později. Uvádím to jen tak pro zábavu. To, že mám s dotyčným ministrem stejné příjmení je absolutní náhoda a shoda okolností. Chtěl jsem jen připomenout paradoxy české politiky.

     Od roku 1998 se traduje, že nastává období sociálně demokratických vlád, které převzaly vládu v ráji na zemi a udělaly z něj zemi třetího světa. Komu funguje paměť ví, že je to nesmysl, leč dokonalí toto dogma šíří jako evangelium podle svatého Václava. Od roku 1998 funguje v tomto státě koaliční smlouva mezi dvěma nejsilnějšími stranami. Názývá se zábavně Opoziční smlouva a také to zrovna není téma o kterém by příznivci ODS rádi hovořili. Není divu. Dostali se do situace, kdy podporovali přímo vládu úhlavního nepřítele a přitom se na této vládě ani nepřímo nepodíleli. Mnozí jiní by v této situaci měli jisté potíže s vlastní integritou. Nikoliv ODS se svou morální pružností a mravním základem.

       Těch témat které jsou na indexu každého pravověrného příznivce ODS je samozřejmě celá řada, ale k pochopení pokrytectví dokonalých příznivců modré státostrany těch pár maličkostí myslím stačilo. Pokud někdo se zdravým rozumem poukáže na tyto příklady nezodpovědnosti a lehkomyslnosti této strany je většinou odbyt nějakým argumentem typu "vy zase bijete černochy" z oblíbeného českého vtipu z období komunistické diktatury. Inu, diktatury můžou být různé, ale vtipy jsou pořád stejné. Zvláště, když strany s touhou po absolutní moci jsou různé, leč politici a jejich příznivci jsou stále stejní!