Krajské volby jako referendum o politice vlády.

Úvodem si přiznejme, že krajské volby vlastně vůbec nejsou o krajích. Kraje jak známo jsou financovány nejméně z jedné třetiny ze strany státu čili celostátní vlády a i ve zbylých dvou třetinách jsou v řadě oblastí odkázány na finance, které obdrží či neobdrží ze státní pokladny, tedy z blahovůle ministra financí a premiéra. Takže můžeme vynechat kecy o krajských tématech. V podstatě existuje jen jediné téma. A to jsou peníze. A tady jsou kraje zcela závislé na celostátní vládě a její v současnosti příšerné hospodářské politice. Kritika hospodaření hejtmanů v krajích je tak od premiéra v podstatě pochvalou. Kdyby kraje hospodařily jako celostátní vláda, která nám zvýšila státní dluh za dva roky o více než čtvrt biliónu korun, tak by se asi obyvatelé krajů nestačili divit. Krajské reprezentace občanů jsou závislé na všech aspektech hospodářské politiky vlády. Tedy nejen fiskální politiky, která prý je prioritou současné vlády, ale také všemi dalšími aspekty. Jako je daňová politika, míra nezaměstnanosti, rychlost hospodářského růstu, růst důchodů, objem finančních prostředků určených na sociální služby, zdravotnictví, školství, bezpečnost či výstavbu nezbytné infrastruktury a další.

Tedy aspekty ve kterých tato vláda zrovna příliš nevyniká. Respektive na tyto aspekty hospodářské politiky zvysoka kašle. Co je Česku platné, že se rating veřejných financí zvýšil o stupeň, když zároveň rating úrovně růstu průmyslové výroby klesnul o dva stupně za stejné období. Znamená to, že si sice můžeme půjčit peníze za výhodnějších podmínek, ale to znamená jen zvýšení státního dluhu, protože ekonomika neroste a není tak tu výhodnou půjčku z čeho splácet. Na rozdíl od sousedních zemích, kde už hospodářství roste. Což není dobrá vizitka naší neschopné a asociální vlády. Výmluvy na krizi, také kvůli růstu ekonomiky našich sousedů, už dávno nefungují. Tato vláda od svého počátku porušuje všechny základní demokratické principy. Obzvláště její heslo, že s opozicí, odbory a občanskými iniciativami či občany obecně, se nemluví, je ve standardních demokraciích dost nepochopitelné. A aby si vláda demokratického státu dala už do koaliční dohody klauzuli zavazující poslance vládní koalice za všech okolností hlasovat proti zákonným návrhům poslanců opozice, bez ohledu na jejich obsah, je naprosto vyloučeno.

Klesli jsme tak někam na úroveň banánových republik rozvojového světa. Vláda také dala dosti jasně najevo, že občané, voliči a daňoví poplatníci jsou tady pouze k tomu, aby jednou za 4 roky hodili hlasovací lístek do urny a potom 4 roky drželi svorně hubu a krok. Jejich interpretace vládní moci podle hesla vítěz bere všechno, také nejsou v civilizovaných demokratických státech, příliš obvyklé. Už vzhledem k tomu, že vládní strany úspěšně porušují vlastní předvolební sliby už pár měsíců po volbách. Na hlas občanů vláda neslyší a její mandát od voličů ze sněmovních voleb, je pro ní bianco šekem pro jakékoliv asociální zákony poškozující hospodářství země a většinu obyvatel tohoto státu.

Také jediný způsob přímé demokracie a to zákon o obecném referendu vládě příliš nevoní. Poté co někteří členové vlády veřejně a arogantně zesměšňovali největší demonstraci nespokojených občanů od roku 1989, udělali z obecného referenda, referendum vládní. Čili občané mohou navrhnout otázku do referenda a sbírat podpisy, ale závisí na vládě zda referendum povolí či ne. Zákon ala chytrá horákyně. Opoziční návrh zákona o obecném referendu samozřejmě poslušní a disciplinovaní poslanci vládní koalice dle koaliční dohody zamítli, ostatně jako všechny návrhy zákonů opozice. Takže občané skutečně nemají mnoho možností jak dát vládě vědět co si o ní myslí. Ze stotisícové demonstrace mají ministři srandu a ostatní akce občanských iniciativ či opozice přímo ignorují. Nezbývá tedy než udělat referendum o politice vlády ze současných krajských voleb. Kecy o tom, že se opozice nedrží krajských témat, mají pouze odvést pozornost od zoufalé neschopnosti a zkorumpovanosti současné české vlády.

Právě korupční chování vlády je tím nejdůležitějším krajským tématem bez ohledu na geografickou polohu daného kraje. A tak nezbývá než aby každý volič, kterému jde o lepší budoucnost této země přišel ke krajským volbám a dal vládě najevo co si myslí o politice současné celostátní vlády. Prostě tím, že do urny vhodí hlasovací lístek jakékoliv jiné strany než jsou strany vládní. Tedy jiné strany než ODS, TOP 09 a Starostové, Věci Veřejné a LIDEM. Možná se ministři mohou vysmívat sto tisícům demonstrantů. Těžko se ale lze vysmívat či dokonce ignorovat mínění dejme tomu pěti miliónu voličů. Navíc takové vyjádření svého politického názoru je jednoduché a hlavně legitimní. Nepotřebujete k tomu kameny ani vejce, nepotřebujete k tomu pastelky. Není k tomu nutné střílet na politiky z air softové pistole a ani není třeba punkové motlitby v nějakém větším kostele, a hlavně není třeba brzy ráno vstávat, utrácet svůj drahocený čas a peníze na cestu na demonstraci do Prahy.

Aby se poté demonstranti nechali urážet od arogantní a vulgární, asociální vlády, od většiny pražských, pravičáckých voličů a od prodejných zástupců českých médií ve vlastnictví či pod silným vlivem pravičáckých majitelů a podnikatelů. Mají to čeští občané zapotřebí? Přitom se stačí dostavit do vlastní volební místnosti, v místě svého trvalého bydliště, s platným občanským průkazem a v klidu vyjádřil svůj politický názor. Tato vláda se zákonitě musí pod tlakem voličů zhroutit. Samozřejmě jen při opravdu mohutné účastí voličů. Při obvykle 50-ti procentní účastí to jaksi příliš nefunguje. Tato vláda se hroutí v podstatě sama. Před dvěma lety měla k dispozici pohodlnou většinu 118 poslanců. Dnes hledá s bídou poslance číslo 101, který by jí pomohl. Ale obě největší strany vládní koalice čelí řadě korupčních skandálů. Vládnou už jen setrvačností. Předsedové a předsednictva obou největších stran jsou pod silným tlakem členské základny.

Vždyť jen počet členů ODS se za poslední dva roky snížil z 33 tisíc na 24 tisíc. To znamená o 9 tisíc členů!  To je více než čtvrtina. A při případném propadáku v krajských volbách se vládní strany mohou dostat kromě tlaku členské základny a ještě zbývajících voličů také pod tlak hlavních sponzorů. A to bude politiky ve vedení těchto stran opravdu bolet. K pádu vlády potom určitě přispěje nějaký vládní poslanec. Topolánkova vláda přežila těžkou porážku v krajských volbách sotva o 5 měsíců a 101.hlasem, který odstřelil Topolovu partu byl hlas politika ODS Tlustého. Letos by to mohlo být mnohem  rychlejší. Při solidní účastí ve volbách může vláda padnout do konce měsíce. A když budou mít občané této země štěstí, tak už 25.ledna 2013 zároveň s 2.kolem prezidentských voleb můžeme volit novou sněmovnu. Takže nezapomeňte. Celé představení začíná už v pátek ve 14 hodin. Nenechejte za sebe rozhodovat druhé. Buďte odpovědní k budoucnosti své, své rodiny a svého státu!