Andrej Babiš by si měl uvědomit, že kdo dělá politiku je politikem. Žádný nepolitik nemá v politice co dělat. Založit politické hnutí, kandidovat s ním ve volbách, získat politickou funkci poslance nejvyššího zákonodárného sboru České republiky, vstoupit do politické vlády, přijmout politickou funkci ministra financí zkrátka nemůže žádný nepolitik. Ono i politika je profese, bez ohledu na to, že doktoráty z politiky se neudělují. I když taková politologie a její základy by měly být základní, znalostní výbavou nejen každého politika, ale také každého voliče. Přesto fungování politiky musí člověk, který se rozhodl, že se v ní bude aktivně angažovat, nejlépe poznat přímo v praxi. Politika jako správa věcí veřejných a spravování čtvrti, obce, města, kraje či státu, je prakticky všudypřítomná a lidé dělají politiku i když si to neuvědomují, či dokonce to nechtějí. Když člen zastupitelstva obce řekne, že nemá rád politiky, vypovídá to opravdu hodně. Hodně o jeho osobním úsudku a jeho inteligenci. A to co to vypovídá není nic pozitivního.
Volání po odbornících ve vládě je poněkud směšné. Funkce ministra je v první radě funkce politická. A ministr by měl být odborníkem zejména v oblasti politiky. To by si měl uvědomit zejména ministr financí Babiš. Jít do celostátní politiky bez minimální zkušenosti alespoň s obecní politikou není dobré. Jinak to dopadne jako v případě strany Věci Veřejné. Katastrofou. Politika má jistá pravidla. Jedním z takových pravidel je, že v koaliční vládě má koaliční strana právo mít svého náměstka na ministerstvu, které ovládá ministr ze strany koaličního partnera. Pokud pan Babiš odmítá respektovat pravidla, měl by si uvědomit, že politika není byznys. V politice se pravidla musí dodržovat. V oblasti, kde je Babiš odborníkem, tedy v oblasti kšeftování a hokynářství je asi zvykem, že se na pravidla kašle. V politice se pravidla musí dodržovat a na rozdíl od kšeftování, v politice platí pravidla pro každého stejně. Takže politická praxe Babiše, kdy na jedné straně nechce náměstka ze strany koaličního partnera, ale na druhou stranu vnucuje členy svého hnutí na ministerstva koaličních partnerů, je hodně pokrytecká.
Možná by si měl pan Babiš udělat pořádek nejen ve vlastním hnutí, ale také hlavně ve vlastní hlavě. Měl by být důsledný. Pokud náměstka z jiných stran na ministerstvu financí nechce, neměl by své lidi vnucovat jiným ministrům. Bylo by to čestné. Chápu, že s takovým termínem jako čestné jednání se patrně pan Babiš v byznysu příliš nesetkal. Ale v politice by si měl na tento termín zvykat. Čo bolo, bolo, terazky je pan Babiš, miliardárom. Přesto, když už se rozhodl vstoupit do politiky, a to dokonce té nejvyšší, měl by si doplnit odborné znalosti v politice. Když už tolik volá po odbornosti ministrů. Protože vedení firmy nemá s vedením obce, kraje či státu nic společného. Hospodaření státu není hospodaření firmy. A dokonce se ani nepodobá. Ve své firmě, na rozdíl od státu, jistě pan Babiš nemá žádné děti, žádné školy, žádné nemocnice, nemá tam ani nijak výrazné procento lidí tělesně či duševně postižených(no možná pár v oblasti vyššího managementu), žádné starobní důchodce. Cílem státu není dosáhnout zisku pro svého majitele.
Stát má deset milionů majitelů. I když všechny uspokojit nelze. Ministr financí by si rozhodně měl uvědomit, že těchto deset milionů majitelů jej platí za to, aby pracoval ve prospěch většiny z nich. Možná, že byl pan Babiš zvyklý dříve privatizovat státní majetek, aby si s ním dělal co chce. Ale ministerstvo financí privatizovat nejde. A ani si na něm nelze dělat co se ministrovi zlíbí. Alespoň ne v koaliční vládě. Protože rozhodnutí vlády jsou kolektivní. Podnikatelské sobectví a bezohlednost sen rozhodně nepatří. A pokud to Andrej Babiš není schopen pochopit, měl by se vrátit do oboru, kterému rozumí a neplést se do oblasti o které nemá ani páru.
