Uplynulo už čtvrt století od masakru demonstrantů na Náměstí nebeského klidu. Demonstrace probíhaly více než měsíc. A Číňané, kteří se tu sešli chtěli konec totalitního režimu. Chtěli demokracii, svobodu, lidská práva. Inspirovali se ve východní a střední Evropě. V Polsku se právě chystali na první svobodné volby. V Maďarsku se otevíraly hranice s Rakouskem. A do pádu Berlínské zdi, Sametové revoluce a událostí v Rumunsku scházelo jen pár měsíců. Totalitní čínská komunistická strana vyhlásila výjimečný stav, který vyvrcholil brutálním útokem armády proti neozbrojeným demonstrantům. Toto nelidské násilí si vyžádalo podle některých odhadů až tři tisíce mrtvých. Šlo o jednu z největších demonstrací za demokracii v dějinách. Prý se jí účastnil v jejím průběhu až milion osob. Jako vždy se v řadách demonstrantů sešli demokraté z obou stran politického spektra. Pravice i levice navázaly na odkaz vlády skutečné Čínské republiky.
Byla to právě vláda demokratické Číny, která jako jedna z prvních zemí ratifikovala, v prosinci roku 1948 chartu OSN jejíž součástí byla Všeobecná deklarace lidských práv. Je pravda, že v té době už se Čínská republika rozkládala pouze na ostrově Tchaj wan. A funguje tam dodnes. Za těch téměř sedmdesát let se zdejší demokratický režim stal jasným důkazem, že Číňané milují svobodu a lidská práva. Naprosto stejně a přirozeně jako všechny ostatní národy na této planetě. Svoboda je lidská přirozenost a lidská práva mají univerzální platnost. Přesně jak to říká zmíněná deklarace lidských práv. Brutální, totalitní diktatura pod vedením Komunistické strany Číny je zločineckým režimem. Vždycky byla, je a bude. Nechápu kdo by chtěl vylepšovat vztahy s těmito státními teroristy? Vláda Čínské lidové republiky porušuje všechny mezinárodní normy. Potlačuje všechna lidská práva. Od svobody projevu a svobody shromažďování, přes práva sociální a politická, až po práva náboženská a národnostní.
Potlačuje svobodnou vůli svých občanů. Použítí armády proti nevinným a neozbrojeným lidem demonstrujícím na Náměstí nebeského klidu byl dodnes nepotrestaný zločin proti lidskosti. Hloupé řeči o tom jak jsou občané Číny se svým postavením otroků spokojeni se asi u racionálně uvažujících a samostatně, kriticky smýšlejících lidí nesetkají s pochopením. Stejné řeči vedli představitelé zločineckého, bolševického režimu u nás i v jiných státech. Občané těchto diktatur prý byli spokojeni. Byli tak spokojeni, že bolševici museli na hranicích svých zemí postavit oponu z ostnatého drátu. A Berlínskou zeď, aby jim otrocká pracovní síla úplně neutekla do svobodného světa. Není tedy divu, když asociální a zločinecký čínský režim je obdivovaný u extremistů z obou stran politického spektra. Od tradičních stalinistů po neonacisty. Pozoruhodné je, že Čína jako největší pracovní, koncentrační lágr na planetě je sympatický jednomu z hlavních proudů pravicové politiky, neoliberalismu.
Většina z příznivců tohoto směru si nucené práce v Číně plete s posvátným volným trhem. Tedy jevem, který je větší utopií než komunistická beztřídní společnost! Proto celkem nechápu současnou snahu některých politiků ze strany, která má v názvu spojení sociálně demokratická, snažit se zlepšovat vztahy s tímto zločineckým režimem. Stejně jako nechápu obdiv například ekonomky Švihlíkové k tomuto spojení bolševické totality a neoliberální bezohlednosti. A to si paní Ilona říká levicová ekonomka. Její otevřená podpora například diktátorskému režimu ve Venezuele to prakticky vylučuje. Sociální demokracie byla založena Evropě předminulého století jako politické křídlo odborových svazů. Tato strana měla za úkol v první řadě chránit sociální práva těch nejslabších, tedy skutečně tvrdě pracujících, zkrátka zaměstnanců. A dělala to vždy v rámci parlamentní, zastupitelské demokracie. Přesně jak to má v názvu.
Lidská práva obecně, ale hlavně práva sociální jsou pro všechny politické strany sociálně demokratické či vyznávající demokratický socialismus, základními hodnotami. Myslím, že politik, který na tento základní princip zapomene není skutečný sociální demokrat. Proto mne velmi mrzí, že se i v ČSSD najdou takoví politici, kteří zapomínají na základní principy, na kterých byla tato strana založena. Celkem to lze pochopit u pragmatických politiků typu Michala Haška či Zdeňka Škromachem, kteří uspořádali vlastní cestu do Číny. I když u Škromacha tehdy stínového ministra práce to působilo dost křečovitě. Čas ukázal, že tito oportunisté a prospěcháři jen využili ČSSD jako výtahu k moci. U Haška to bylo zřejmé už v jeho slavném desateru psaným neoliberálním jazykem Kalouska. Problém leží ve výrocích současného ministra zahraničí a premíéra. Stále se ale mohou poučit z gesta skutečného demokratického socialisty.
Když premiér Francie Francois Mitterand přijel na oficiální státní návštěvu Husáková bolševického režimu nedělalo mu problém uspořádat na velvyslanectví snídani pro Václava Havla a příslušníky tehdejší opozice. Protože tak to skuteční státníci dělají. Současná opozice je budoucí vláda a to platí bez ohledu na režim. Premiér může udělat stejné gesto. Jedině tak lze omluvit kolaboraci s odporným, totalitním, zločineckým, čínským systémem. Protože to by udělal skutečný demokrat, nejen demokrat sociální. Se zločineckými režimy se musí jednat z pozice morální nadřazenosti. Protože demokratický, právní stát je záruka stability na této planetě. Diktatury jsou jen dočasné anomálie. V moderní době namají dlouhého trvání! A na to bychom měli myslet především. Není třeba zlepšovat vztahy se zločinci, kteří v současnosti vládnou v Číně, je třeba myslet na budoucnost a zlepšovat vztahy s demokraty v Číně. A i když je jejich hlas umlčován existují a je jich více než si myslíme.
