Kdo chce zlepšovat vztahy s totalitní Čínou?

Vypadá to, že současná česká vláda. Zejména její premiér a ministr zahraničí. Není to tak neobvyklé. Slaboši, kterým chybí sebevědomí mají tendenci lísat se k mocným. Chce to skutečnou lokajskou povahu. Ta je bohužel mnohým Čechům vlastní. Zřejmě to má souvislost s posluhováním cizímu panstvu. Tak příznačné pro mnohé Čechy v posledních třech stovkách let. Smutné na současné situaci české zahraniční politiky je fakt, že ji určují zejména premiér a ministr zahraničí, kteří jsou z České Strany Sociálně Demokratické. Sociální demokracie totiž vznikly v 19.století jako politické křídlo odborových svazů, které měly hájit zejména sociální práva zaměstnanců. Místo toho se vedení České sociální demokracie rozhodlo zlepšovat vztahy s totalitní čínskou vládou, která porušuje všechna lidská práva, ovšem hlavně sociální práva zaměstnanců.

To není jen můj názor. Nedávno mezinárodní konfederace odborových svazů zhodnotila práva čínských zaměstnanců známkou 5. Slovy pět. Je to stejné jako ve škole. Pětka je to nejhorší hodnocení. Znamená to absolutně žádná práva zaměstnanců. Každý kdo má alespoň základní znalosti o čínské společnosti samozřejmě ví, že postavení čínských zaměstnanců je zoufalé. V totalitní společnosti čínského bolševického typu není místo pro právo. Neexistují nezávislé soudy, ale i kdyby byly, chybí jakákoliv ochrana práv zaměstnanců na legislativní úrovni. Chybí zákoník práce, právo svobodně se sdružovat v odborech nezávislých na centrální vládě, chybí právo na stávku, chybí základní zákonná úprava týkající se délky pracovní doby, ochrany zdraví při práci a dalších naprosto samozřejmých práv, kterými disponují zaměstnanci v civilizovaných státech.

Neexistuje dokonce ani jakékoliv zákonné omezení týkající se dětské práce. Samozřejmě, že bezohlednost čínské centrální vlády je rajskou hudbou v uších pravicových Neoliberálů, kteří jakékoliv omezení dané sociálními právy zaměstnanců považují za komunistický výmysl. Je docela paradoxní, když si tak navenek antikomunisté z řad Neoliberálů v oblasti neexistence zákonných sociálních práv zaměstnanců společně padli do noty s totalitní čínskou vládou tvořenou zástupci státostrany, tedy Čínské komunistické strany. Myslím, že jde jen o další důkaz, že bolševická a stalinistická totalitní politika nemá nic společného s komunistickou ideologií, ale má vlastně pravičáckou praktickou základnu. Ne nadarmo se bolševickém systému tzv. reálného socialismu říkalo správněji státní kapitalismus.

Je s podivem, že zlepšování vztahů s bezohledným, totalitním čínským režimem je tzv.sociálně demokratickým premiérem považováno za úspěch jeho vlády. Podobný postoj se dal celkem pochopit u Haška a Škromacha a jejich proslulé cestě do Číny. Tito asociálové, kteří ztratili smysl pro základní, morální kategorie, nejsou již schopni rozlišovat mezi dobrem a zlem. Konec konců už slavné Haškovo desatero s kterým vyrukoval před volbami předsedy strany v roce 2011 bylo jako opsáno z Kalouskova programu Lidoveckého béčka zvaného TOP 09. Takže jejich čínské námluvy nijak nepřekvapily. Bohužel postoj Sobotky a Zaorálka k odporné čínské diktatuře je o to překvapivější. Už výroky o tzv.volnějším pojetí lidských práv byly velmi nebezpečné.

Nic proti malému množství politického pragmatismu. Leč vyměnit lidská práva za právo na otrockou práci, bez ochrany práv zaměstnanců, není dobrý obchod. V podstatě jde o pozvolný návrat před listopad 1989. Také zmínka pana premiéra o tom, že je především českým premiérem, nebyla příhodná. Sociální demokracie je založena na základních, morálních principech. A solidarita je jen jeden z mnoha principů. Skutečného sociálního demokrata zajímají sociální práva všech zaměstnanců, nikoliv práva jedněch na úkor druhých. To je pravicový princip tzv.svobody. Svoboda jedněch na úkor druhých. Postoj, který zaujal český premiér k právům čínských zaměstnanců svým zlepšováním vztahů s totalitní vládou Číny, rozhodně nevychází z principů sociální demokracie. Spíše z principů tzv. národního socialismu.

A touto cestou si česká zahraniční politika žádný mezinárodní respekt nevytvoří. O respektu všech domácích, slušných demokratů ani nemluvě. Dá se pochopit zaslepenost levicové ekonomky Švihlíkové, která je ochotna se v rámci boje proti globálnímu, finančnímu neoliberalismu spojit i ďáblem pohrdajícím lidskými právy, ať už jde o čínskou totalitu či totalitní vládu Hugo Chavéze. Kolektivní vlastnictví není samospasitelné. Zvláště, když stojí proti individuálním lidským právům. A také se divím, že paní Iloně uniká zjevná symbióza mezi globálními neoliberály a totalitními, státními kapitalisty z čínské komunistické partaje! Co by ještě chtěla jako důkaz? Aby si generální tajemník Čínských komunistů a Železná lady zazpívali árii z Prodané nevěsty, Věrné milování?

Lokajská zahraniční politika žádnému státu respekt svých zahraničních partnerů nepřinesla. Právě naopak. K lokajům se nikdo na mezinárodní scéně nebude chovat jako k rovnocenným partnerům. Budou se k nim chovat tak jak si každý lokaj zaslouží. Jako k lokajům!