Jak televize Prima porušila zákony této země

Častým argumentem českých, paranoidních tmářů je, že imigranti přichází na naše území a odmítají dodržovat české zákony. 

Když opomineme fakt, že imigrantů, kteří by chtěli žít v této zemi je sotva pár desítek, je zřejmé, že přání průměrného českého zlosera je otcem myšlenky. Ve skutečnosti nám tu české zákony záměrně porušují právě čeští lžinenávistníci. Zápis z porady tzv.zpravodajství televize Prima četl už dnes kde kdo. Pro jedince s inteligencí alespoň průměrnou a vyšší byl obsah této porady vskutku velmi dobře srozumitelný. Paní Obzinová zkrátka změnila zpravodajství v jednostranou propagandistickou žumpu. A její obsah páchne neuvěřitelným způsobem. Nic proti tržnímu chování. Když obyvatelé země chtějí chléb, tak jim ho dodáme. Zákon nabídky a poptávky je neúprosný. Nicméně aplikovat jej do oblasti šíření informací je poněkud nešťastné. Obyvatelé jsou iracionálně vyděšení, tak jim dodáme zpravodajství, které tuto paranoiu a fóbii ještě přiživí. To bude sledovanost. A vyšší sledovanost přinese více reklamy a ta přinese více peněz. Jetmar a Obzinová mají maso. Ó my se máme. 

 Jenže je tu velký problém. Informace nejsou jako housky na krámě. A jejich prodej se řídí poněkud jinými pravidly než na jakých funguje běžné hokynářství. I když i tady jsou některá pravidla společná, nelze nabízet párek s obsahem 100% masa vyrobený ze sóji. V jazyku skutečně slušných lidí se takové jednání nazývá podvod. A podvodníci z Primy nabídli spotřebitelům lež a zabalili ji do obalu objektivního zpravodajství. Ve fotbale je za takový faul penalta a červená karta. Porušování pravidel a zákonů zkrátka nepatří do slušné společnosti. Obzvláště, když je záměrné a motivované osobním ziskem a prospěchem. Samozřejmě nic proti propagandě. Stokrát opakovaná lež se slovy jednoho ze slušných obhájců evropských hodnot, stává pravdou. Obávám se, že ten malý muž se mýlil, stejně jako jeho vůdce. Přesto se stále najdou lidé, kteří to budou zkoušet. A opakováním lží provést alchymistickou permutaci a vytvořit z ní pravdu. Ale železo ještě nikdy nikdo ve zlato neproměnil. Jednoduchá řešení zkrátka nefungují na řešení složitých problémů.  

Přesto se někteří stále snaží řešit problém tím, že jej hodí na krk někomu jinému. Odsun těch co mají jiný názor je taková česká tradice. Ale historie ukázala, že to nefunguje. Ale nekupte to, když je to tak výhodný. Vedení má zkrátka názor a kdo s ním nesouhlasí může jít jinam. Případně dokonce musí jít jinam. Kdo by stál o kverulanty, kteří věčně dělají vlny a otravují vzduch tou svojí otravnou pravdou. Takoví patří na kříž, hranici, na šibenici, do basy, do koncentráku, pracovního tábora či do vyhnanství. A tak se může stát, že exsnacha nám tu 26 let po pádu bolševického režimu vrátí k životu nápad svého bývalého tchána, bolševického ministra vnitra Obziny. Taková malá informační akce Asanace. Když to tak dobře fungovalo s nepohodlnými lidmi v době bolševické normalizace, tak proč by to nefungovalo dnes? Myslím, že spolupracovníci tehdejšího vedení to Třešňákovi a dalším řekli jasně. Podívejte vedení této státo-firmy má takový názor. A ten je závazný. Když se vám to nelíbí zkrátka můžete jít jinam. Respektive musíte jít jinam, ať chcete nebo nechcete. Firmu si rozvracet nedáme. A je od nich pokoj. Zůstanou jen ti co jsou z křemene. Ti skalní. Ti přizpůsobiví. Ti poslušní, co pochopili, že svoboda je poznaná nutnost. Zkrátka poznali, že pro jejich profesní budoucnost je nutné držet hubu a krok.  

Nezbývá než přemýšlet, zda se vývoj v této zemi za posledních 26 let ubíral kýženým směrem. Směrem ke svobodě a prosperitě civilizované Evropy. Zatím to vypadá, že se vydáváme směrem někam k asijské hranici na Uralu. Některým to zkrátka vyhovovalo a vyhovuje. Intelektuálové z kaváren si zkrátka s návštěvníky zaplivaných náleven příliš nerozumí. Jejich žebříček hodnot se ve většině případů příliš liší. Naštěstí tržní pravidla nakonec asi stejně zvítězí. Ti které bolí břicho ze sojového párku jednou určitě ochutnají skutečné maso. Totéž se týká informací. Myslím, že Ferdinand Peroutka jednou řekl, že novináři se dělí na prodejné a neprodejné. Pokud počet prodejných novinářů v redakci přesáhne jistou hranici, stanou se noviny neprodejnými. Ale pan Jetmar a paní Obzinová mohou zůstat klidní. Zákazníků, kteří jsou ochotni kupovat jejich dobře zabalený hnus je v této zemi pořád ještě dost. Proto také byl jeden pražský hrad změněn na největší nálevnu v této zemi. A už nad ním velmi dlouho nevlaje vlajka s heslem Pravda vítězí, ale červené trenýrky, jako symbol těch, kteří se za své buranství, sprosťáctví a lhaní nejen nestydí, ale ještě jsou na to hrdí.