Chvála nepřizpůsobivým

Mám rád ty nepřizpůsobivé. Nebýt těch kdo se odmítli tupě přizpůsobit okolí, žili bychom dnes ještě v jeskyních a lovili mamuty. Historii psaly osobnosti, které přizpůsobily svět svým ideám a vizím.

Protože vývoj společnosti neurčuje anonymní masa slouhů a lokajů, kteří se poslušně přizpůsobí jakémukoliv režimu a tyranovi, který se právě nachází u moci. Vývoj a pokrok lidské společnosti leží v rukou těch nepřizpůsobivých rebelů, kteří odmítají jít jedním směrem s hloupým stádem průměrných přitakávačů, s davem šedivých myší, které mají rády svůj smrádek, ale teploučko. Zkrátka k těm, kteří se umí vždy a za každých okolností "přizpůsobit" těm mocným a bohatým. S vidinou odměny v podobě pár ohlodaných kostí, které občas ze stolu, na kterém se odehrávají lukulské hody vrchnosti, spadnou i pod stůl mezi partu sloužících, přizpůsobivých, poslušných lokajů.
Protože oni nejlépe ví, že je třeba se přizpůsobit. Nedělat vlny. Příliš nehoupat s lodí. Nemočit proti větru. Neplavat proti proudu. Nehasit co nepálí. Oni zkrátka ví, že i když je špatně, mohlo by být ještě hůře. A ten kdo se včas přizpůsobí, bude se mít vcelku dobře bez ohledu na režim. Jen je třeba být pružný v názorech. Sůl národa, přizpůsobivý jedinec zkrátka dobře ví, že názory nemění jen idiot. Protože ta správná změna názoru, která se odehraje v ten správný okamžik, zajistí dotyčnému dobré bydlo bez ohledu na ideologie, které jsou právě u moci. Z "dojičů socialismu" se tak mohou snadno stát podnikatelské, pravicové opory nové, postbolševické kapitalistické společnosti a "dojiči veřejných rozpočtů a zakázek".
Před více než dvěma tisíci lety to byl jistý nepřizpůsobivý člověk jménem Ježíš, který vypráskal penězoměnce z chrámu. Místo, aby pochopil nebetyčný význam těchto parazitů pro národní ekonomiku a přizpůsobil flexibilně své názory a ideje, prosazoval umíněně jako nějaký idiot, furt jakési morální principy. Pravdoláskař a sluníčkář jeden. Zkrátka jasný Havloid z pražské kavárny a to už celých dva tisíce let před Havlem. Není divu, že jej za to ti přizpůsobiví, zkrátka zastánci tehdejších konzervativních a nejspíš i rodinných hodnot, přibili na kříž. Protože národ, vlast(či republiku)si rozvracet nedáme!
Před šesti sty lety nějaký nepřizpůsobivý Hus zase skončil na hranici. Místo, aby se přizpůsobil, odvolal a plul s proudem, měl furt plná ústa nějaké pravdy a nejspíše i lásky. Zkrátka další pravdoláskař. A nebýt dalších nepřizpůsobivých, kde bychom dnes byli? Kdyby se v listopadu 1989 studenti v Praze normálně a poslušně přizpůsobili a pochopili konečně, že svoboda je poznaná nutnost, mohli jsme ještě dnes vesele kráčet k lepším zítřkům. A zdravit představitele státostrany na prvního máje v průvodu s alegorickými vozy. Nebýt těch nepřizpůsobivých, mohli ti přizpůsobiví ještě dnes mávat mávátky a z plna hrdla křičet "Ať žije KSČ"! Nebo se odmalička ve škole povinně učit jazyk ruského okupanta. Vždyť trvalo více než 40 let přizpůsobování novým poměrům a najednou zase nějaká změna. I když samozřejmě pro některé poslušné není žádná změna dost velká. Zkrátka proto, že se umí včas a rychle přizpůsobit. Proto vzdávám chválu všem těm nepřizpůsobivým. Těm slušným, kteří se odmítli změnit na ty poslušné!