Vždycky, když si uvědomím bezmocnost obyvatel protektorátu Čechy a Morava, kteří stáli naprosto bezbraní proti bezcitnosti nacistické mašinérie, napadne mne jediná otázka. Opravdu byl atentát na říšského protektora tak důležitý, či dokonce nezbytný? Nemohu si pomoct, ale akce včetně samotného atentátu mi připadá naprosto zbytečná. Zvláště, když dnes víme, co po něm následovalo za teror. Každý soudný člověk si, ale mohl spočítat, jak krutá bude odveta za vraždu jednoho z nejvyšších představitelů nacistické strany. Samotný atentát neměl z vojenského hlediska absolutně žádný význam. Šlo o záškodnickou akcí, která měla čistě politický význam. V podstatě měla význam jen pro Edvarda Beneše a jeho politické ambice. A upřímně řečeno, tento politik se z mého úhlu pohledu velmi negativně zapsal do historie českého národa.
Už to, že zlomil tehdy vysokou morálku českého národa a protiústavně dál rozkaz armádě k ústupu z pohraničních pevností na podzim roku 1938. Svoji zbabělost jen dokumentoval svým útěkem do Anglie. Za zády nechal celý národ v bezbranné a okleštěné republice na pospas nacistům. Samotný atentát byl zbytečný. Beneš moc dobře věděl jaký teror rozpoutají nacisté po zavraždění protektora. Ale bylo mu to jedno. Dokonce i někteří členové výsadku varovali před následky atentátu pro obyvatele protektorátu. Z vojenského hlediska šlo o epizodu a byla zbytečná. Argumenty, že tato bezvýznamná akce měla přesvědčit spojence, že Češi jsou na jejich straně neuspěje. Čeští a slovenští vojáci se vyznamenali v bojích ve Francii v roce 1940 a hlavně v bitvě o Británii v letech 1940-1941. Nebylo třeba nikoho přesvědčovat. Jediným komu spojenci nedůvěřovali a kdo musel o své věrnosti přesvědčit byl samotný Beneš. Proto vymyslel a prosadil atentát, který neměl žádný smysl. A v důsledku vedl k těžkým ztrátám na životech a surové likvidaci obce Lidice.
Zároveň to vedlo k další morální devastaci národního podvědomí. Nacistická propaganda využila teroru k vytváření dojmu, že spousta Čechů s nimi kolaboruje. Masové děkování neexistujícím, českým udavačům vytvořilo už v tak dost napjaté době atmosféru nedůvěry a podezíravosti, která většinu členů tohoto národa ovládá dodnes. A také podivného sebemrskačství. Benešova zbabělost vytvořila mýtus o národní armádě, která je k ničemu, protože nebrání vlast. Pověst o armádě, která bojuje jen v cizích službách, pod cizím velením a vojácích, kteří umírají v boji na území jiných národů. Přitom bohužel příčinou nejsou čeští vojáci, ale zbabělí čeští politici, kteří jim velí. A tento fakt se objevuje v celé historii až dodnes. Samotný atentát byl nakonec úspěšný pouhou náhodou. Dodnes celkem nechápu jak mohl prověrkou tajných služeb projít jeden z členů výsadku Čurda, který nakonec i pod vlivem rozpoutaného nacistického teroru podlehl a své spolubojovníky udal.
Z válečného hlediska neměl atentát valný smysl. Posloužil jen Benešovi a jeho mocenským ambicím. Konec konců zbabělý akt pomsty, který Beneš předvedl uplatněním kolektivní viny a vyhnáním německých spoluobčanů z vlasti jen dokládá mrzkost Benešovy povahy. Nikoho v tomto světle nepřekvapí konec kariéry tohoto politika s mizerným charakterem, kdy národ, kterému měl sloužit bez boje odevzdal Gottwaldovi a bolševikům, stejně jako před tím nacistům. Nejen obyvatelé Lidic, ale desetitisíce nevinných obyvatel protektorátu mohli přežít, nebýt velikášství a nízkých, osobních ambicí prezidenta Beneše. Český národ měl vždy dobré a statečné vojáky. Tragédie tohoto národů spočívá spíše v tom, že měl vždy zbabělé a mizerné politiky, kteří stáli v jeho čele. A tato skutečnost se jak vidíme kolem sebe nijak nezlepšuje.
