Jak se stát hajzlem – life-kouč: Objekt nenávisti

Jako inkvizitor potřebuje čarodějnici, tak hajzl potřebuje nějakou věc nebo osobu, které by mohl nenávidět. Tedy NENÁVIDĚT – nenávidět bytostně a opravdově, se spalující vášní tisíce sluncí.

Asi si říkáte proč někoho nebo něco nenávidět, když je hajzlovi okolní svět vlastně lhostejný, dokud se mu tedy něco nepostaví do cesty, nebo pokud z něčeho nekyne nějaký ten profit. Dobrá otázka. Odpověď bude ještě lepší – pro zábavu přece!

Za prvé si musíte uvědomit, že nenávist není ani strach, ani fobie ani fyzický odpor. To, že se bojíte pavouků, myší, nebo výšek vůbec neznamená, že je nenávidíte. Když se běžný člověk(rozuměj ne-hajzl) baví s někým jiným třeba o počasí, málokdy stočí hovor právě na pavouky nebo výšky. Ovšem ne tak u hajzla. U většiny lidí je nenávist záležitost iracionální a silně emoční a hlavně ji prakticky celý život dusí v sobě, mnohdy se za ni stydí a na povrch se dostane pouze v opravdu hodně vypjatých situacích. A to je ten rozdíl – hajzl si totiž vždy vybírá a to i u objektu nenávisti. Prostě se rozhodne, co nebo koho bude nenávidět a svou nenávist nosí hrdě a všem na očích, jako medaili za zásluhy.

Vzhledem tomu, že je to vždy VÁŠ  objekt nenávisti, tak nám krásně zapadá do konceptu exkluzivity komunikace( lekce č. 5 – vždy se bavte jen o tom, co se týká vás) a tento koncept podporuje a rozvíjí.  Stejně jako u komunikace o vás, či u používání cizích slov(lekce č. 8) musíte mít i pro objekt vaší nenávist připravené cestičky, po kterých se k němu vždy dostanete od tak bolestně nudných a trapných témat běžné konverzace.

A teď k samotnému výběru vašeho nenáviděného. Začněte něčím jednoduchým – nechtějte běhat, když neumíte chodit! Na rozehřátí bych doporučoval třeba nějakou českou „celebritu,“ v tomto případě i jen známou osobnost, která (už) není objektem každodenní mediální pozornosti, ale stále je známá široké veřejnosti. Řekněme třeba Jitka Molavcová. 

Poté musíte přijít s legendou – důvodem, proč ji nenávidíte. Nemusím snad zdůrazňovat, že čím bizarnější, tím lepší. Tak třeba, že kradla v kadeřnictví vlasy z podlahy a pak je v kantýně potají sypala ostatním hercům do jídla. 

Pak musíte přijít se zdrojem. Bohužel žijeme v době hloupých lidí a chytrých telefonů, takže je tento úkol o něco těžší než třeba před patnácti lety. Těžší ano, ale každý hajzl miluje výzvy, takže jen dobře. Pokud je tedy mezi vašimi posluchači nějaký rejpal, kterému nestačí obligátní „někde jsem četl“ nebo „říkali v televizi(resp. na netu psali),“ musíte si být jistí, že je vaše legenda googluvzdorná – toto prověření musí být součástí vaší přípravy. Pamatujte, že není důležité, abyste mohli potvrdit, že je vaše tvrzení pravdivé, ale to, že nikdo nebude moci dohledat, že je nepravdivé(taková šibalská presumpce viny). Ideální je pro tento účel nějaké už neexistující periodikum bez online archivu. A je to! Nyní můžete nenávidět Jitku Molavcovou na každém kroku a hrdě se k tomu hlásit.

Samozřejmě, že nezůstaneme u něčeho tak přízemního, jako je vyhaslá hvězda. Pokud zvládnete nenávidět osobnost, dalším krokem je posunutí se k něčemu více abstraktnímu a méně hmatatelnému. Také propracujete, jak legendu, tak zdroje do těch nejtitěrnějších detailů a pak se budete královsky bavit nechápavými a pohoršenými pohledy okolí, když se budete spravedlivě rozčilovat nad nehorázností existence vašeho objektu nenávisti.

Opět přidám příklad, abych vám to ulehčil. Dejme tomu, že se rozhodnete nenávidět žlutou barvu ( nebo jehličí z modřínu, oválné oblázky, cokoliv). Už jen legenda samotná by ve své podstatě měla být nevyvratitelná, nebo vyvratitelná jen s vynaložením extrémního úsilí. Takže budete nenávidět žlutou barvu, protože když se denně díváte na žlutou barvu déle než deset minut(po dobu x let), máte o 75% větší pravděpodobnost, že budete po šedesátce trpět inkontinencí. Neříkám, že to je ideální příklad, určitě časem přijdete na lepší, ale chtěl jsem jen ilustrovat neprůstřelnost legendy. Ideální zdroj pro podpoření takové legendy je vědecká studie – lidi milujou vědecký studie. Takže si vyberte univerzitu a přisuďte jí tento výzkum – ano, správně, je to chyták(chytrý hlavičky) – musíte si vybrat univerzitu, projít její webové stránky, má-li, a ujistit se, že publikují jen v jazyce, který je většině Evropanů naprosto cizí(nemusím říkat, že angličtina, francouzština ani španělština to nejsou). Pokud se opět objeví nějaký rejpal a bude zpochybňovat vaše tvrzení právě na základu této publikační nejednoznačnosti, tak ho prostě obviňte z rasismu a maloměšťáctví a udělejte z něho další objekt nenávisti dle postupu s Jitkou Molavcovou.

A to je celé, milí hajzlové, vidíte sami, že nenávidět je tak krásné, jednoduché a zábavné. Není se co divit, že je tento koníček ve světě tak populární.

Tak hezký den, hajzlové!