Jak se stát hajzlem – life – kouč: 6. Omluvy nelze omluvit!

Stejně jako u dřevorubce nenajdete rtěnku a pudr, tak v hajzlově slovníku nenajdete slova „promiň“ a „omlouvám se.“ Ani jeden z nich totiž uvedené zkrátka nepotřebuje.

Když u tohoto příměru ještě chviličku vydržíme, tak nám dojde, že rtěnka a pudr naznačují potřebu udělat si make-up, a slova „omlouvám se“ a „promiň“ naznačují potřebu omluvit se za vlastní chybu nebo nedostatek. Tím se dostáváme k jádru pudla – hajzl chyby prostě nedělá a ani je nepřipouští sobě a lidem kolem už vůbec ne. Jak už jsme si několikrát v předchozích lekcích řekli, tak jednou z podstat pravého hajzlovství je ta, že hajzl je bytostně přesvědčen o vlastní dokonalosti a o absolutní nedokonalosti ostatních lidí. Chcete-li se stát hajzlem, musíte si připustit, že vy jste na světě z vyššího důvodu a smyslu, kdežto ostatní lidé se prostě vyskytli nahodile jako chorobně přemnožené hříčky přírody. Vaše chování a akce jsou řízeny hlasem vašeho vnitřního hajzla( s jemným přispěním těchto mých lekcí), oproti tomu akce a chování ostatních lidí jsou jen chaos a Brownův pohyb na mnohobuněčné bázi. Z toho jasně vyplývá, že pokud se řídíte zásadami hajzlismu, tak se omlouvat nemusíte ani nesmíte, naopak, svět dluží omluvu vám.

Samozřejmě, že v běžném životě se stávají situace, které ostatní kategorie lidí(viz. lekce Hajzlistická typologie lidí) řeší omluvou – vrazíte do někoho ve dveřích, šlápnete někomu na nohu, zapomenete poslat email tomu a tomu, nebo se vykašlete na vypracování tabulky, které vám šéf zadal.  Standardní hajzlovské řešení je ostentativní ignorování této situace a lidí do ní zapojených a následné pokračování v akci, která této příhodě předcházela. Snaží-li se vás někdo nonverbálně(třeba vyčítavým pohledem, posunkem, trapným pokašláním, apod.) přimět k omluvě, na základě nepsaného společenského konsenzu nebo zažitých standardů „slušného chování,“ můžete to v klidu také ignorovat a pokračovat.  Důvod je jasný - když se tento konsenzus domlouval, tak vy jste přizváni nebyli a pod takovou pitomost, jako je tzv. „slušné chování“ byste se také nepodepsali. Takže dotyčný si tato „pravidla“ může dodržovat, jak chce, vy mu v tom přece nebráníte, ale vás ať do toho netahá.

V případě, že  dotyčný rádoby poškozený trvá na omluvě verbálně a jeho chabý, omezený, hajzlovin prostý úsudek mu napovídá, že na vaší straně došlo k pochybení (neposlaný email, nevypracovaná tabulka) a ani opakovaná ignorace dotyčného nezabírá, tak přichází na řadu druhé standardní a zároveň zlaté pravidlo každého hajzla:

Hajzl se neomlouvá, hajzl vysvětluje!

Prostě dotyčnému vysvětlete, že to, že jste do něj vrazili, bylo prostým důsledkem překřížení trajektorií a vy nemáte žádnou odpovědnost za to, že se jeho naprosto nadbytečná existence ocitla mezi vámi a vaším cílem. Stejně tak musíte nadřízenému vysvětlit dlouhý řetězec kosmických nahodilostí a metafyzických hříček, který v důsledku vedl k tomu, že ten a ten email nebyl poslán tomu a tomu dalšímu bezvýznamnému manažerovi a tabulka nebyla vypracována. Je také důležité mu vysvětlit, proč si myslí, že došlo na vaší straně k pochybení. Čím delší budou obě části vysvětlení, tím lépe, s největší pravděpodobností totiž délka vašeho vysvětlování každého odradí.  V tu chvíli je čas na finální úder. Použijete výraz, který budí zdání omluvy, ale fakticky přenáší vinu a odpovědnost za celou situaci na váš protějšek:
„Mrzí mě, že jsi si to nesprávně vyložil,“ nebo „ je mi líto, že jsi to špatně pochopil.“ 
Tyto obraty jsou dost univerzální a dají se použít na celé spektrum situací a příhod, Tak to mějte, milí hajzlové na paměti a NIKDY, NIKDY SE NEOMLOUVEJTE!