Vždycky mně lákala tajemná mayská kultura, vidět na vlastní oči mayské pyramidy, hvězdářské observatoře a snažit se porozumět té staré dávno zašlé civilizaci. Nezbývalo tedy než se tam na Yucatán vypravit.
Celá cetsa letadlem na Yucatán trvala asi 7 hodin. Z chladného kanadského Vancouveru jsme se přehoupli přes americkou část majestátných Skalistých hor, po chvíli přes texaskou poušt, kterou Karel May ve svých románech nazývá 'Llano Estacado' a už jen pár stovek kilometrů přes Gulf of Mexico do yucatánského města Cancún. Ten Yucatán, to je veliký poloostrov, velká rovná placka o rozloze nějakách 150 000 čtverečních kilometrů, a to mu ještě uzmula kus plochy Guatemala a kde nejvyšší hora, jak jsem seznal je asi půl metru vysoká. Geologové, a snad jim můžeme věřit, tvrdí, že celý Yukatán byl kdysi pod mořem. Muselo to být ještě pár let před mým narozením, protože já jsem seznal, že tam už je jenom horká vlhká džungle. Cancún, cíl naší cesty sám leží na pobřeží azurově zbarveného moře, čistého jako křištál s bílou pláží, ve státě Quintana Roo. Celý Yucatánský poloostrov v sobě zahrnuje tři ze 31 států Estados Unidos Mexicanos, Státy Yucatán, Quintana Roo a Campeche. Ubytovali jsme se v 'moderním' hotelu, kde, jakmile jsem se chtěl umýt, spadla na mně roleta visící nad umyvadlem. Podlaha pokoje z dlaždic celá politá vodou. Hotelový personál promptně naskládal na podlahu vrstvu ručníků. Na dveřích pokoje z venku, kde bylo nesnesitelné vedro se to hemžilo tucty ma lých ještěrek, které se ale do přechlazeného pokoje neodvážily.
Hned jsme se vydali na pláž. Celá pláž čistá a chladná. Tu bílou barvu dostala proto, že polvina písku byly drobné úlomky mušlí, které jsou špatným vodičem tepla. Vyšli jsme si do města nějaké dva kilometry od pláže. V jedné restauraci jsme si poručili něco k snědku a každý lahvici Coca coly. Ta byla obohacená kostkami ledu. Po vypití Coly jsme si uvědomili, že nám bylo všude vtloukáno do hlavy 'NEPÍT vodu z vodovodu ani nepoužívat ledových kostek v nápojích'. Střelhbitě (po zaplacení útraty samozřejmě) jsme se přesunuli do hotelu a stáli stráž u toalety. Leč nic se nechtělo přihodit. Naše vnitřnosti spolupracovaly. Paní recepční nás ujistila, že na celém Yucatánu jsou artézké studny, naprosto neškodné pro zchoustivělé žaludky rozmazlených Gringos.
Pláž na pobřeží Cancúnu je dlouhá mnoho kilometrů. Krásné hotely jako korálky podél, lákavé restaurace s mexickými specialitami, vynikající lokální červené víno, obzvláště v restauraci Captain's Cove, která je přímo na pláži a ze které je překrásný pohled na zapadajíci slunce nad Yucatánem. Město civilizované a dle našeho úsudku bezpečné. Pláže naprosto pohodové, pozorovali jsme hladové pelikány, jak loví malé rybky v klidných mořských mělčinách.
Jednoho dne jsme byli vyrušeni děsným rámusem. Asi deset Českých 'turistů' se s pekelným rachotem a řevem 'hele vole' atd atd, přihnalo k bazenu hotelu, do kterého se všichni vrhli a tím odehnali ostatní uživatele bazenu. Popíjeli pivo, které si koupili přímo u bazenu od mexických polonahých krasavic. Jedna lahvinka deset dolarů. Poradil jsem jim, aby si zašli jen za roh a tam v hokynářství si koupili totéž za necelý dolar. Byl jsem promotně odmrštěn. Byli to nějací čeští zbohatlíci, kteří byli obchodně na Floridě a jen tak si zalétli do Mexika. Plánovitě jsem tam vyklidil prostor.
Ale cílem naší cesty bylo navštívit sídlo mayské a toltécké kultury v Chichen Itzá. Tvrdí se, že v Mexiku jsou dálkové autobusy samý luxus. Moje paní do Chichen Itzá nechtěla jet, to slunce a nesnesitelné vedro jí od takového dobrodružství odradily. Na autobusovém nádraží jsem si koupil jízdenku první třídy. Posléze se přidrncal autobus, takový, jaký pamatuji v Čechách ještě z doby války. Usedl jsem a hledal to slíbené 'aire aconcionado'. "Abra la ventana" bylo mi řečeno panem personálem "Otevři okno". Otevřel jsem tedy okno, a jak jsme jeli, stovky hmyzu nám při té jízdě létalo do autobusu a tím přímo do obličeje. Pán, který seděl vedle mne se dal se mnou do řeči. Ale té mexičtině jsem málo rozuměl, i když tu španělštinu slušně ovládám. Sdělil mi, že jede jen do Valladolidu, že tam má 'Casa Chica'. Nevěděl jsem co ten 'malý domek' znamená, ale dál jsem se neptal. Ve Valladolidu menší zastávka, malebné to yukatánské město, a dál jsme pádili až do státu Yucatán k těm vysněným Čičenicům. O tom příště.
