Šéf německých Greenpeace Martin Kaiser v rozhovoru uvedl: Kolegové mne informovali, že podstatná většina polské populace by do roku 2030 chtěla úplný útlum uhlí. Výsledky polských voleb dokazují, že jsou jeho slova lež jako věž.
Kdyby totiž říkal pravdu, určitě by ve volbách drtivě nezvítězila vládnoucí strana Právo a spravedlnost, která veřejně říká, že Polsko bude ještě dlouho na uhlí závislé. Země našich severních sousedů je kvůli tomu trnem v oku ekologických aktivistů i elit Evropské unie, kterou zmítá klimatická panika.
Otázkou je, co šéfa německých Greenpeace k takto snadno odhalitelné lži vedlo? Nepochybně je za ní snaha vytvořit dojem, že „zelená pravda“ má širokou podporu veřejnosti, což by vedlo k ještě většímu tlaku na politiky, aby činili zbrklá rozhodnutí. Ale to se bavíme jen o nástroji. Jaká je motivace, která vede k používání takových nástrojů?
Odpůrci ekologických aktivistů často tvrdí, že se snaží zavést „zelenou diktaturu“ a přikazovat své vidění světa ostatním. Jiní vidí v pozadí obří byznys kolem obnovitelných zdrojů, vždyť jen u nás platíme na podpoře zejména solárním elektrárnám desítky miliard ročně. Jejich příjemci, kterým se říká solární baroni, si nepochybně mnou ruce. Takto obrovské peníze jim přitom určitě nepadají do kapes jen díky štěstí. Kromě řady podvodů, z nichž řadu řeší policie a soudy, by k tzv. solárnímu boomu nemohlo dojít, kdyby nebyl vyvolán tlak na snížení emisí. Jeho součástí jsou samozřejmě v první linii ekologičtí aktivisté včetně Greenpeace. Důkazy, že by byli solárními barony placení, ale nemám. Tudíž to nemohu tvrdit, což ale nezmenšuje otazníky a pochybnosti.
Zajímavé například je, že aktivisté vyvolávají tak silný tlak právě v Evropě, která s emisemi bojuje v globálním porovnání mnohem víc, než zbytek světa. Musím opět připomenout, že země Evropské unie jsou zodpovědné jen za necelou desetinu světových emisí CO2, které podle klimatických alarmistů způsobují změnu klimatu. Podíl České republiky je potom jen asi 0,3 procenta.
Přesto zdejší aktivisté od Greenpeace přes Hnutí Duha či stávkující studenty až tuzemskou odnož Extinction Rebelion dělají nátlakové akce, aby se co nejdřív zavřely naše uhelné elektrárny. V opačném případě prý dojde ke katastrofě. Musejí přitom vědět, že i kdybychom je vypnuli dneska, nepředejdeme ničemu, protože třeba v Číně právě staví dvacetkrát více nových uhelných elektráren, než máme my dohromady.
Navíc jsem si přečetl v posledním vydání časopisu Reportér rozhovor s miliardářem Tykačem, kde vysvětluje, jak vlastně funguje energetika. Elektrárny jsou totiž do sítě nasazovány podle efektivity. To znamená, že přednost mají obnovitelné zdroje a teprve, když nestačí pokrývat spotřebu, nastupují jaderné, pak ty nejefektivnější uhelné a pak ty horší, s většími emisemi, vyššími náklady a podobně. A děje se tak v mezinárodním měřítku.
Aktivisté třeba tvrdí, že Česko může uhelné elektrárny zavřít, protože hodně elektřiny vyvážíme. Už ale samozřejmě neříkají, jak to funguje. Tykač vysvětlil, že skoro všechnu elektřinu vyvážíme na Slovensko, které nemá dost vlastních zdrojů, a že vyvážíme proto, že naše elektrárny jsou hospodárnější, a proto naskakují do systému dříve než německé nebo polské. Pokud elektřinu nepošlou české elektrárny, poteče tam uhelná elektřina z Německa či Polska. To znamená co? Česko přijde o příjmy a klimatu to samozřejmě nijak nepomůže.
A co je ještě zajímavější, v odběrových špičkách už ani Česko nevyváží. Zkrátka když nefouká vítr, nesvítí slunce a lidé zrovna používají hodně elektrických spotřebičů, tak potřebujeme vyrobenou elektřinu doma.
Proč se o tomhle nemluví? Že zamlčují či dokonce lžou aktivisté, to ještě vlastně dokážu pochopit. Sledují nějaké vlastní cíle a tomu přizpůsobují propagandu. Ale proč se o tom nepíše v médiích? Vždyť jde o sakra důležité věci. Nejsem popírač změny klimatu, nepodceňuji, že jde o vážné téma. Ale nedostatek elektřiny by přece taky nebyla žádná legrace.
