Budeme energetičtí králové nebo žebráci?

Česká republika je nyní energeticky soběstačná, elektřinu dokonce vyvážíme. To se však brzy změní a minimálně dočasně se staneme závislými na dovozu ze zahraničí. Je to bezpečné a výhodné?

Dnes činí souhrnný instalovaný výkon všech domácích elektráren (včetně tzv. kogeneračních zdrojů na elektřinu i teplo) 22 277 megawattů. Zatímco v poslední dekádě Česko každoročně vyváželo mezi 11 až 17 TWh elektrické energie, mezi lety 2022 a 2030 budeme muset ročně naopak od 5 do 10 TWh dovézt ze zahraničí.

Podle modelů analytiků ICIS by totiž v roce 2021 měly být v Česku odstaveny černo a hnědouhelné bloky o celkovém instalovaném výkonu 3,6 GW. V roce 2022 by měly být uzavřeny další zdroje o výkonu 1,5 GW, v letech 2023 a 2024 další 1 GW. Už v roce 2021 se Česko stane tzv. čistým dovozcem elektrické energie.

Situaci má do budoucna řešit především výstavba nových jaderných bloků. Nejprve má na řadu přijít výstavba v Dukovanech. Přesné termíny jsou ale zatím stále ve hvězdách. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček uvedl, že stavba nového bloku Jaderné elektrárny Dukovany by mohla začít kolem roku 2030, pokud by přípravné řízení postupovalo relativně dobře. Blok by tam pak mohl být postaven mezi roky 2035 až 2040.

Když se ale podíváme na aktuálně rozestavěné jaderné elektrárny v Evropě, zjistíme, že naprosto všechny projekty nabírají obří zpoždění. V průměru jde o 8 let, o dramatickém prodražení nemluvě. Všichni navíc víme, jak pomalu se u nás staví třeba obchvaty a dálnice. Může tedy někdo věřit tomu, že zrovna u jaderné elektrárny bychom to zvládli bez zpoždění?

Pokud se však nepodaří postavit a spustit nové jaderné bloky v uvedeném termínu, hrozí nedostatek elektřiny. Dovoz elektřiny ze zahraničí totiž není po roce 2040 reálný. Své zastaralé elektrárny zavírají totiž i další evropské státy. Některé – jako třeba sousední Německo – končí i s jádrem. A nově budované obnovitelné zdroje, alespoň při dnešním stavu technologií, nejsou schopny výpadek ve středoevropském regionu zcela nahradit. Další alternativa, plynové elektrárny, zase zvyšuje závislost Evropy na dováženém ruském plynu. A není také jasné, jak se bude do budoucna vyvíjet jeho cena.

Co z toho všeho vyplývá? Podle mě především to, že nejde o žádnou legraci. Například zelení aktivisté neustále šermují změnou klimatu a mimo jiné křičí, že vyvážíme spoustu elektřiny, tudíž můžeme rychle snižovat emise tím, že zavřeme uhelné elektrárny. Jak je ale vidět z modelu ICIS, už za pár let budeme naopak závislí na dovozu. Bude ale od koho dovážet?

A nebude náhodou už za pár let elektřina ještě mnohem cennějším zbožím než dnes? Nebylo by pro Českou republiku z hlediska bezpečnosti a zahraniční politiky trumfem, kdybychom měli elektřiny dostatek? Spotřeba se totiž pořád zvyšuje a to se například teprve rozjíždí elektromobilita. Místo žebrání u sousedů bychom mohli jednat z pozice těch, kdo můžou svou elektřinou pomoci jiným. Samozřejmě, jak už to tak chodí, výměnou za peníze či jiné protihodnoty. Zamýšlí se vůbec někdo nad těmito věcmi?