Nejistota datování minulosti

Píšu rád články o víře. Kolikrát se mi diskutující snaží podsunout, že víra je v rozporu s vědou - to je zažitý názor z dob komunismu. Nedávno ve sporu o datování jsem byl poučen, že lze datovat z radioaktivního rozpadu uranu. Opravdu?

Tak se na to podívejme trochu podrobněji:

To máme 4 rozpadové řady, jedna je umělá, přírodní zůstávají tři:

	2		6
	4	-	-
	0,02		4,02
	4	-	-
	14		22
	8	-	-

ppm - parts per milion, tedy 0,0001%

K tabulce je nutné podotknout, že zatímco poločasy rozpadu prvků na počátku rozpadových řad byly přesně odměřeny, výskyt prvků v zemské kůře se různí zdroj od zdroje, proto jsem vybral hodnoty, které byly společné studovaným zdrojům a zdroj tedy neuvádím. V tabulce jsou uvedeny počáteční a koncové prvky rozpadových řad, prvky mezi nimi maji podstatně kratší poločas rozpadu, proto je pro účely této informace neuvažuji.

Pokud bychom přijmuli teorii, že všechno olovo vzniklo radioaktivním rozpadem (což někdo i tvrdí), aplikací vzorce:

zbývající množství radioaktivního prvku = e na (-0,693 * poločas rozpadu * doba rozpadu)

tedy

dojdeme k následujícím dobám nutným pro rozpad z počátečního stavu do současného stavu:

Z dostupných údajů vychází dost značný rozptyl, který není vhodný na průkaz skutečnosti existence všeho olova z thoria a uranu. Údaje o zastoupení prvků v zemské kůře navíc byly stanoveny na podkladě výskytu v různých ložiscích, nikoli na podkladě plošného měření v výskytu prvku v horninách. To je dost problém - kdo kdy měřil cokoli, kde koncentrace byla v ppm, ví, o čem je řeč.

Takový docela slušný RTG diffractometr sice má rozlišitelnost v ppm, ale přesnost 0,1%. To zajisté stačí pro měření obsahů prvků v oceli, pro náš účel bychom potřebovali přesnost měření v řádu ppm. To je možné, ale jen ve vybraných laboratořích, které do měřeni investovaly desítky milionů dolarů.

Závěrem pro konstatuji, že to, zda se dokáže původ olova z prvků na počátku rozpadových řad je hudbou budoucnosti a spousty náročných a velmi přesných měření - pvky mohou být totiž rozptýleny v horninách a prokažte, že tento kus žuly obsahuje 12 ppm Pb207. Dokud se neprokáže původ všeho olova z radioaktivního rozpadu, opět se řeší problém neznámého počátečního množství a tím je datování pomocí této metody neurčité.

Uvedení na pravou míru

Metodou rozpadu Thoria lze určit, v případě, že se v hornině krystaluje zirkon, stáří hornin sopečného původu. Děkuji panu Karlu Drábkovi za upozornění a uvedení na pravou míru.