Dvojí občanství

Čech je stále občanem České republiky. Věřící člověk má dvojí občanství. Je také občanem Božího království.

Platí, že nyní žijeme v této realitě, v realitě České republiky, jejíž zákony plníme a respektujeme. Žijeme také jako občané Božího království, které není zpočátku tak zjevné, jako státní útvar Česká republika, ale roste.

Dvojí občanství vyžaduje jistou moudrost. Je nutné, aby si člověk nic nenamlouval, ale žil v přítomnosti a v jistotě poznání. Nelze tudíž okamžitě interpretovat všechny naše dojmy, jak by to mělo vypadat z pohledu našeho občanství v Božím království. Vyčkáváme a sledujeme, jak Boží království v nás pomalu roste.

Podotýkám, že díky tomuto dvojímu občanství vznikají mnohdy složité situace. Musíte v práci udělat cosi, co se příčí s Vašimi zásadami. Právní řád České republiky vede k toleranci jevů, které v Božím království tolerovány nejsou. A takových případů je spousta.

Řešením je projevit co nejvíce milosrdenství a tolerance vůči lidem a jevům, které nás na naší cesté timto životem (který je jen malou částí života celkového) provázejí. Řešenim je nechat Boha Všemohoucího řešit tyto situace za nás a nesnaži se přijít tomu na kloub sami - je to mnohdy mimo naše dané schopnosti.

Ano, je pravda, že věřící člověk nemůže a nesmí dělat v tomto světě, co by ho napadlo nebo vše, co dělají ostatní a to právě pro tu svoji naději a realitu života v Božím království. Mohlo by se zdát, že dvojí občanství není zrovna příliš výhodné - znamená určité omezení svobody (třeba svobody krást, lhát, atp.) v tomto světě.

Jenže v Božím království je náš další život a stojí za to řešit problémy dvojího občanství. A ta svoboda činit nehezké věci, které jsme se dobrovolně vzdali, bude brzy nahrazena svobodou v Kristu, svobodou činit Boží dílo, která bude větší a větší.

Bůh Vám žehnej! Pokoj Vám.