Ležíte na smrtelné posteli a
víte, že už to máte za pár. Zavoláte si Vašeho tajemníka místního výboru. Tajemník
si lehce přišoupne židli k posteli a Vy začnete spolu vzpomínat. Nejdříve na
vítání občánků, pak na slib Jiskry, první soutěže a tábory v Pionýru, první
lásky v SSM a nakonec vstup do KSČ.
To byly schůze a ty mejdany, a těch ženských co nám prošlo pod rukama. Na co jsem si ukázal to jsem měl. Teď tu ležím v penzionu, srkám do sebe čaj, děti jsou pryč, vydělávají těžký prachy s manželkou jsem se rozvedl, jen ta strana tu je se mnou.
Není mi vůbec dobře a k tomu u moci jsou ty Havlové, Klausové, Topolánkové… taková hamrať. Jsou to jen nuly, kteří přisluhují Američanům a zbrojařům. Dělají jen to, co jim Amerika nadiktuje. Dokonce nás chtějí někteří zakázat!
Komu bych měl dát ten můj majetek? Jasně, že to dám klukům!
Jen, aby nám tu stranu nezakázali, to by jistě i ta moje pole zestátnili, nakonec by ty pole dostal nějaký „Kulak“ dnes jim říkají velkostatkář. Kluci ve straně, by se museli stáhnout do ilegality, možná by i nějaké zavřeli, my jste to taky tak dělali. Nakonec by se klukům hodil i stejnokroj LM , mám ho schovaný ve skříni, v loni jsem ho dal ještě vyčistit, je jako nový, ten jsem nosil jen na oslavy prvního máje.
„Pravda vítězí“ , to je na té vlajce v Praze na hradě. Já tomu věřím. Když nás zakážou, tak třeba za 40 let se to vše vrátí a možná i ten majetek budou muset té obnovené komunistické straně vrátit. Lidé se budou ptát, kde to komunisti vzali a co s tím budou dělat? Budou mít tak hloupé otázky, ale nakonec to vrátí!
A pak, že: „Do jedné řeky dvakrát nevstoupíš!“
