Bodlák Dryml mezi kvetoucími růžemi

Filozofující zahradník to má na své zahrádce někdy dost těžké. Má svoji zahrádku, která mu přináší radost a užitek. Občas se stane, že na své zahrádce objeví plevel.

Plevel, který on nikdy žádným hnojením a postřikem podporovat nechtěl. 

Plevel, který také musel bojoval o své místo s dalšími rostlinami.

Zde filozofující zahradník musí stát před otázkou co s tím? Má nechat selekci   na přírodě a nebo má chránit před tímto plevelem svůj trávník nebo své růže?

Náš zahradník se rozhodl, že tento rok bude mít na zahrádce jen růže, žádné modré kosatce, zelené lopuchy nebo za slunce otáčející se slunečnice. Jsou zde jen růže. Jsou různé a hodně je jich planých a do příštího roku asi nevydrží.  Jediné plus dnes na tom je, že místo rudých růží tady máme zatím jen oranžové, ale člověk nikdy neví.

No a pak je tam i dost bodláků, co se tváří jako růže, ale jsou plné jedovatých semen a rychle se množí. Může se stát, že při vytržení bodláku to odnese nějaké ta planá růže, ale i kompost je důležitý pro každého zahradníka.

Bohužel náš zahradník není žádný filozof, ale pořádný trouba. Dvacet let si skoro svobodně může dělat co chce, vůbec se nemá špatně, ale pořád ustavičně na něco nadává.

Bohužel dvacet let po revoluci nám tu vyroste plevel jménem Dryml, který používá estébácké metody a praktiky a když ho chytnou za ruku, tak o sobě prohlašuje, že je Milada Horáková.

Nejenže takový člověk je senátor a polohejtman, ale dokonce úspěšně a bez poplatků řídil nemocnici.

To se tady opravdu nikdo nenajde, kdo s ním zatřepe a hodí ho na ten kompost?