Profesní sebevražda důstojníka Červíčka

Martin Červíček mohl odejít z postu policejního prezidenta jako hrdina a za nějakou dobu se vrátit se silným morálním kreditem. Nedůstojné trvání na funkci, která se pro něj uvolnila v rozporu s právem, však bude znamenat konec jeho kariéry.

Žádný argument nemůže ospravedlnit lpění na židli, kterou získal za velmi podivných okolností.  A pokud dnes Martin Červíček mluví o "účelovosti snah o jeho odstoupení", měl by v první řadě vzít v úvahu, že se na post policejního prezidenta dostal po účelovém ohnutí spravedlnosti bývalým vrchním ohýbačem práva Janem Kubicem. 

Dnes není důležité, jestli byl pan Červíček dobrým policejním prezidentem. Otázkou nyní je, zda je čestný člověk. Slučuje se se ctí důstojníka přisátí k noze prezidentského stolu a ztráta paměti, jak k němu přišel? I kdyby byl pan Červíček dobrým policejním prezidentem, jehož práce si  policisté i občané mohou vážit, žádný podřízený nebude loajální k nadřízenému, který se takto chová. Žádný budoucí ministr vnitra nesvěří takovému člověku žádnou významnější funkcí. A pokud ano, bude to právě pro tuto absenci morálního kreditu. 

Je to škoda. Kvůli touze po funkci přijít o dobré jméno.