Prací a vzděláním proti nenávisti

Paní Džamila Stehlíková píše o manifestaci hrdosti, radosti, pozitivní síly a svérázu jako o nástrojích protestu proti rasismu a neonacismu. Ale dá se stavět hrdost cikánského národa na radosti, pozitivní síle a svérázu? Na čem stavěli Češi hrdost v boji proti nenávisti německy mluvícího ekonomicky dominantního národa v Českých zemích v době národního obrození?

Učili jsme se, že národní obrození byla česká literatura, obecně jazyk. Ale byly opravdu české písničky a tance tím, co z nás udělalo národ? Co nám dalo sílu a právo postavit se po bok ostatních národů Evropy? Nebylo to spíš vzdělání našich prapředků? Vzdělání, které jim umožnilo vyrovnat se ekonomicky německým podnikatelům, vědcům, pedagogům a ano, také umělcům?

Komunisté nás to učit nemohli. Ale kdo byli mecenáši českých spisovatelů v době, kdy je prodej knih téměř negramotnému českému lidu nemohl uživit? Kdo zaměstnával všechny ty Palacké, Tyrše, Muchy, Smetany a další a další... Byli to čeští šlechtici a bohatí měšťané, kteří jim zadávali práci. V dnešních pojmech se jednalo o bohaté rodem nebo úspěšné podnikatele. Ale opět o Čechy. Nebyli to Němci, kteří by dotovali české studenty, umělce, vědce, živnostníky. Češi vytvářeli hodnoty v zemědělství a postupně rozšiřovali své statky. Češi zakládali živnosti a postupně z nich vzešli Škodové, Daňkové, Baťové a další a další. A díky nim potom mohli studovat umělci.

Váží si Cikáni svých úspěšných studentů, dělníků nebo podnikatelů, jako si naši předkové vážili třeba Baťi? Dokud tedy mezi Romy nezačnou růst vzdělaní lidé, šikovní řemeslníci, poctiví obchodníci nebo se zemí srostlí zemědělci, kteří budou vytvářet hodnoty, do té doby budou muset bojovat proti nenávisti tancem a zpěvem. Bez pozitivního výsledku na názor majority. Bez pozitivního dopadu na emancipaci romského etnika. A za cizí peníze.

Pokud se jim to podaří, bude to přínosem pro nás pro všechny. Snad jim to nebude trvat 300 let jako nám.