Parkinsonův zákon státní správy

„Počet úředníků roste bez ohledu na objem jejich úkolů.“ Cyril Northcote Pakinson byl britský historik proslulý svým rozborem fungování státní správy. Z příčin vysvětlujících nezadržitelný růst státní správy je zajímavý zejména bod č. 2: "Každý úředník přidělává práci ostatním."

V reakci na nedávnou demonstraci státních zaměstnanců se vyrojilo velké množství příspěvků. Lidé se předhání, kdo vymyslí lepší přirovnání, vybroušenější znectění nenasytných odborářů, vtipnější řešení, kam dotyčné poslat.

Málokdo si uvědomí, že státní zaměstnanci jsou v první řadě oběti. Nechali se zavést do slepé uličky jistot a rezignace na uchopení sebe sama jako člena společnosti, který hodnoty vytváří, nikoliv spotřebovává. Všechny vlády po roce 1990 zesilovaly tyto okovy zahalené do hávu starosti o pracující, čti „voliče“. Snížit jim vězeňské příděly, byť v některých případech vysoce nadstandardní, je pokrytecky nelidské, jakkoliv je to správný krok.

Zastavme růst mezd ve státní správě na příštích pět nebo deset let. Žádné prémie, žádné třinácté platy. Úspory přijdou pomalu, ale dáme šanci lidem připravit se na návrat k racionalitě. Až zredukujeme počet úředníků, převážně těch ministerských, na polovinu, ušetříme mnohem více a ještě zbude dost peněz zaplatit nenahraditelnou práci státních zaměstnanců, kteří si to zaslouží. Zdravotních sester, hasičů a dalších.

Protože cokoliv jiného jen „přidělává práci ostatním“ a produkuje další a další a další a další klotové rukávy na správu klotových rukávů. A Parkinsonovi zákony nebudou pouhou satirou.