Kupte si svého daňového hříšníka nebo jenom stav na účtu souseda

Ke koupi je další disk s údaji o německých daňových hříšnících schovávajících své peníze ve švýcarských bankách. Zloděj prodává vyděrači informace o lháři. Záměrně jsem přirovnal stát k vyděrači, přestože je to hyperbola extrémní a ne zcela fair.

Přiznám se, že v podobných situacích se cítím poněkud schizofrenně. Na jednu stranu jsem zastáncem striktního dodržování zákonů bez ohledu na to, zda jsou špatné, nebo jako v tomto případě nemorální. Na stranu druhou, platí přeci, že u soudu nemůže být použit důkaz, který byl získán protiprávně, což koupě kradené věci bezesporu je. A za třetí, když někdo zakládá firmu, registrace je vlastně smlouva mezi státem a danou společností o dodržování určitých pravidel, mezi které patří i placení daní.

Co však odmítám přijmout, je jednání zaměstnance banky, který prodává informace o klientech. Takový člověk by měl být při prodeji zatčen, souzen, zavřen až zčerná a zbaven veškerého majetku. A vážně bych uvažoval o 20 ranách dřevěným pravítkem přes prsty. Tím by se legalizovala existence seznamu a všichni by byli spokojeni.

Každý velký společenský problém začíná událostí, která je polo-morální. Jako řádní plátci daní musíme jásat, že podvodníci budou potrestáni. Avšak od prodeje informací státní moci je jenom krůček k prodeji stavu na vašem kontě třeba politickým stranám. Zkuste potom odmítnout starostovi příspěvek na činnost jeho strany, když má pod sebou od městské policie až po uklízeče armádu závislých zaměstnanců, jejichž prostřednictvím vám může legálně ze života udělat peklo. Nebo ve větším na krajské a celostátní úrovni. A to nemluvím o prodeji informací marketingovým společnostem nebo přímo mafiím různého původu.

To by měli vzít v úvahu všichni, kdo takové informace kupují.